Re: jak vyjít s komplikovanou babičkou

Zkusila bych:
- Omezit styky. Vídat se každý den, to je fakt přehnané. Takže bych mámě řekla, že si potřebuješ nastavit pravidelný režim, abys věděla, kdy co máš a mohla si rodinný život zorganizovat. Navrhni nějakou konkrétní dobu, třeba každé úterý od 15 do 17hod.

- Tu dobu bych navrhla tak, aby pak nebyl problém s tím, že ona by to nechtěla dodržet. Pokud třeba chodí manžel domů v 17 hod. a nesnášejí se, tak to dát do těch 17.hod. Jestli má nějaký oblíbený seriál, který běží v určitý den ve 20.00, tak vybrat ten den a do 19.hodin, aby to ona stihla domů.

- Celkovou dobu bych vybrala podle vašich místních podmínek. Jestli máte zahradu, tak tam se to dá vydržet dýl, jestli jste zavřeni v bytě, tak 2 hodiny je tak tak, aby se to dalo vydržel.

- Smířila bych se s tím, že nemůžu matčinu přítomnost využít k tomu, že bych jí děti nechala bez dohledu. Takže nebudu na dobu její návštěvy plánovat, že vypadnu, ale musím to brát jako jakoukoliv jinou zdvořilostní návštěvu, u které musím být.

- Nevím, jak se dětem věnuje, co s nimi dělá. Jestli i ta náplň je problém, tak zkus vymyslet něco, co je snesitelné a bezpečné pro všechny, aby ona nepřišla s činností, která tobě nevyhovuje.

- Sladkost jednou týdně před obědem (nebo večeří) se dá snést. Navíc s tím můžu počítat dopředu. Pokud vím, že přijde ve 13hod., tak buď udělám oběd před jejím příchodem nebo ho udělám na pozdější hodinu. Ve 13 hodin po příchodu nechám děti obdarovat sladkostí a oběd udělám na půl druhou nebo na druhou hodinu.

- Nevím, jestli chodí ona k vám nebo vy k ní. To bych taky určila dopředu. Když budeš chodit ty k ní, tak to má výhodu, že si ty určíš konec. Zas je nevýhoda, že tam asi nemá tolik možností pro děti.

- Tomu nejstaršímu dítěti, které už to asi chápe, bych vysvětlila, že babička má nemocnou hlavu (mozek), proto taky bere ty léky. Ta nemoc se neprojevuje tím, že by jí něco bolelo, ale tím, že se chová divně, říká věci, které nejsou pravda, zapomíná, co se jí řekne (takže pak dělá věci, které nemá)apod.

- K máminýmu chování a řečem bych přistupovala tak, že je to všechno nemoc a vůbec bych to nebrala vážně. Snažila bych se to pouštět jedním uchem tam a druhým ven. Včetně řečí a nadávek, které určitě bude mít, až jí řekneš, že se chceš vídat jednou týdně a v pravidelnou dobu.

- Aby to pro ní nebyl takový nápor - změna z každodenního styku na jednou týdně, tak bych jí mezi tím ještě dvakrát týdně zavolala nebo nechala zavolat jí, aby se vypovídala. Do telefonu bych jí udělala vrbu, do telefonu se i blbý řeči líp snáší a navíc u toho můžeš i dělat nějakou mechanickou práci.

- Pokud jde o její finance - neumí-li hospodařit a nechce si nechat poradit, tak bych to nechala na ní, ovšem s tím, že bych s ní neměla finančně a majetkově nic společného. Žádné bydlení u ní v domě, ručení apod. Nabídla bych jí, že jí budu obstarávat léky. Když je bere pravidelně, tak se dá spočítat, na kolik jí to měsíčně přijde. Ty peníze bych si od ní vzala předem, popř. to platila ze svýho, pokud nejde o nějakou převratnou částku. Taky bych jí nabídla, že jí jednou týdně dovezu nákup, který si ovšem ona zaplatí.

- Umím si představit, že jsi z toho všeho nervozní a pak ti tečou nervy i na lidi, kteří za to nemohou, zejm. tvoje děti. Ale právě proto se musíš zbavit toho zdroje. Tím nemyslím ji zabít, ale udělat vše pro to, aby tě do takového stavu nepřiváděla.Když se nemůže ona změnit (vyléčit), tak to musíš změnit u sebe - omezením styku a změnou svého postoje. Jinak podle toho jak píšeš. ti hrozí, že za chvíli budeš muset ten neurol brát sama.