Ananto, jedna moje kamararádka,

paycholožka, co se mj. pomáhá rodidčům detí s težkými handicapy mi jednou říkala, jak na tyhle předsudky někdy dojíždějí její klientky - unavené,vynervované ženské, často spíš bez prachů a nekdy s partnerskými potížemi - a některé si prostě řeknou, "aspoň to na mně nemusí být hned vidět, že jsem v prdeli" - o dokážou se za pár kaček upravot namalovat, zamalujou kruhy pod vočima, učesat, nechají si udělat nehty (hubený jsou často z tý hoňky a ze stresu) - a pak vypadají, že vlastně nemají žádný starosti, že se starají o sebe a ty šikovnejšéí, co umějí uplést z hovna bič i že mají prachů na rozdávání. Pak přidou čádat o PnP nebo příspěvek na mobilitu apod., a úřdnice na ně kouká skrz prsty. Ale pro ty ženský je to často záchytný bod normálního života - aspon vypadat normálně.
Když jsem kdysi byla na stáži v domově důchodců v Nizozemí, tak tam jsme pomáhali těm babkám ráno se namalovat, učesat, vybrat hezký šaty, sladit korále, některé měly nalakované nehty atd - i když pro mné byl vyrchol výkonu sjet dolů do jídelny na snídani. Ale jim to dělalo dobře, že dobře vypadají. Prý to melo vliv i na zdravotní stav.
Někteří muži , klienti, ráno vstali a oblékli si krásně udržovaný oblek i s vestičkou - na fotkých kolikrát není poznat, zda je to klient nebo ředitel DD. všichni oholení, učesaní.

Asi to neco do sebe má.