Re: Známkování v druhé třídě

Delete,
tak to jsem asi kluk, protože kupecké počty mne ve škole nebavily vůbec.
Mne bavilo a baví přijít k výsledku na základě nějaké logické úvahy, hledat možnosti, souvislosti, aplikovat vzorce, který mám předem navrčený fakt ne, to je o ničem.
Syn to má, řekla bych, podobně; pokud je úkol výzva/hádanka, tak s tím problém nemá, ale když se po něm chce nějaké mechanické opakování čehokoli vč. násobilky, je silně znechucen.
Nicméně k tomu, co píše Ráchel - samozřejmě je pro spoustu dětí (možná pro většinu) zábavnější řekněme "interaktivní" způsob výuky, ale tohle si umím plošně představit jen tak do třetí třídy, kdy se probírají opravdu jen ty obecné základy. Nejen kvůli omezenému množství času, ale hlavně proto, že starší děti jsou už víc vyhraněné než prvňáci/druháci a pokud k něčemu vztah nemají, je vcelku jedno, jak se jim to podá. To je pak práce rodiče, který ví, jaké dítě má doma, co ho zajímá a jak se mu pokusit prodat i to, co ho nezajímá. A z vlastní zkušenosti vím, že jsou děti, které když něco nezajímá, tak se můžeš stavět na hlavu a nebude to mít naprosto žádný efekt. U mého dítěte je to třeba zeměpis a v podstatě i dějepis. Před prázdninami jsem do něj pracně nacpala hlavní města evropských států, dneska už si nepamatuje ani ty, kde sám byl; cokoli mu vyprávím z historie, je házení hrachu na zeď. Pamatuje si jen "lechtivé" informace, kterými se mu to snažím oživit, takže např. o Máchovi ví jen to, že si psal šifrovaný deník a v něm byly údaje o tom, jak pical Lori na lavici pod oknem. On si není ochotný zapamatovat ani to, co vidí. Vykládat mu o tom, že Bělehrad leží na soutoku Sávy a Dunaje je stejný, jako neříkat vůbec nic. Ale pokud ho něco zajímá, tak dokáže vyvinout pozoruhodný úsilí na to, aby si o tom zjistil kdejakou ptákovinu.