Berete neúspěch, životní karamboly a jiné patálie jako osobní selhání?

Já ano. A začínám být přesvědčená, že to je ten hlavní důvod proč jsem tak málo psychicky odolná(viz moje téma o zhoršení úzkosti). Např. můj manžel si něco takového vůbec nepřipouští, buď se snaží vinu hodit na někoho jiného, nebo to je vlivem momentálně nepříznivých okolností. A už se v tom nevrtá a jde dál. Tohle je jedna z věcí kterou nedokážu.I když si rozumově umím vysvětlit, že jsou věci a situace, které nemůžu moc ovlivnit, tak nějak vnitřně si dávám vinu, že jsem něco přehlédla, někde udělala chybu, špatně odhadla situaci, prostě, že jsem selhala. Možná proto ve mě budoucnost vyvolává úzkost a často si maluju ty černé scénáře, potřebuju si vytvářet různé varianty jejich řešení.
Jak to máte vy? A jak se vyrovnáváte s životními patáliemi?