Re: Zlý osud a dobrý skutek

Mně teď moc zasáhlo, že kluk často pláče . A vzpomněla jsem si na sebe, když jsem já jako pětileté a šestileté dítě byla sama v nemocnici. Děs a hrůza, zoufalství. Chudáček malý, že toto všechno musí prožívat. Děti by neměly tak trpět.

A Dryjáda má naprostou pravdu, toto dítě potřebuje vztah. Nám tam jednou za několik dní paní přinesla na 1 hodinu hračky, rozdala je a za hodinu si je zase vybrala a odešla. Bylo to o ničem. Ale ani kdyby nám tam nějakou hračku nechala, tak by to bylo o ničem. Smutno po nějakém dlouhodobém lidském doteku a pohlazení a VZTAHU bylo nesnesitelné.

Moc a moc bych chlapci přála nějakého toho dlouhodobého dobrovolníka. Opravdu se mu dá pomoci a zmírnit jeho utrpení jen takto. Nedá se zjistit z kterého Dětského domova je?