Re: Název limonády z dětství

Broňu jsem nikdy neměla, u nás se limonády nekupovaly a vlastně jsem je měla "zakázané" pít i jinde, že je to jen barvivo, cukr a umělá příchuť. Pak na gymplu na bramborové brigádě nám vozily tyhle barevné limonády na pole, nic jiného tam nebylo a já jsem nebyla zvyká to pít, vylévala jsem je a trpěla žízní. O rok později jinde vozili várnici se sirupem s vodou, hodně naředěným a další s čajem, mně to vyhovovalo, ale ostatní držkovali. Čistá voda se tehdy nepila, když už, tak jedině s bublinkama. Ono se vůbec pití spíš omezovalo.
Ale zase uznávám, že máma měla pravdu, tehdy sice byl malý výběr, ale přesto se v některých domácnostech limonády tahaly po basách (a dospělí pivo) a často to byli ti, kteří měli totálně zkažené zuby a nadváhu už tehdy. Třeba moje kamarádka a celá jejich rodina.
Moje tchyně si dodnes myslí, že účelem pití je dostat do sebe něco navíc, než vodu, takže hlavně cukr. Čistá voda podle ní naopak vyplavuje živiny z těla a nejde jí to vysvětlit, že je to jinak a že ten cukr v nápojích fakt není třeba.