Re: otec posouvá hranice

Hele, náš syn má 3,5 a dělá totéž (nejsme teda rozvedení, ale hodně přejíždíme)...

Říkáme si s mužem, že má období trvalé opozice.

"Půjdeme ven" - né, né, já necu
"Půjdeme už domů" - né, né, já eště necu
"Dneska po školce jedeme za tátou" - né, né, já necu za tátou
"Dneska jedeme do našeho domečku" - né, né, já su tatínkův, já ci zůstat tady, mama pojede sama...
"Oblíkej se, jdeme do školky" - né,né, já cu jadši za tetou (chůvou)

Je to tak furt. Není to o tom, že má tátu málo a jiný den zase hodně rád, nebo že by radši chůvu než školku atd. Prostě musí být v opozici...
Je to protivné, protože umí udělat i hysterický záchvat.
Takže se snažíme hledat způsoby, jak tu jeho negaci omezit.

Je to těžký úkol, zvlášť v rozvedeném vztahu, kde otci to pochopitelně trochu lichotí, že dítě je s ním rádo a maminka je pochopitelně trochu smutná, že dítě nejde nadšeně k ní. Takže bych nejdřív zapracovala na tom, aby se mě to nedotýkalo, protože to dítě tím rozhodně nechce říct, že má tátu radši atd. Ono - na druhou stranu - kdyby to dítě před předáním tátovi zase pištělo, že za tátou nechce, tak co, že?

U nás je to striktní v tom, že diář určujeme my rodiče, resp. tedy já. Ustoupím v "nepovinných" věcech - tj. bude-li mi ječet, že nechce na procházku, tak jít nemusíme, ale pokud potřebuju jet do práce a dítě musí do školky, tak si to nevyječí a nevyhysterčí... Aby tomu rozumělo i dítě, tak máme kalendář, kde je to zapsané... Co je v kalendáři, tak se musí dodržet. Kalendář spolu procházíme (třeba na týden dopředu) několikrát týdně. Večer se vždycky ptá, co bude ráno, až se probudí, tak si to přeříkáme...

Vy byste to mohli zkusit třeba na hodinách - až bude ručička na čtyřce, tak přijde táta a půjdeš s ním. Až bude ručička na osmičce, tak přijde máma a půjdeš s ní... Aby to věděla dopředu. Aby se na ty hodiny mohla podívat... Aby s tím počítala a byla na to připravená.

Když je dítě u chůvy a jedu si pro něj, tak zase totéž - od večera předtím přeříkáváme. Zítra jedeš k tetě. Až se vyspinkáš, dáš si svačinku, chvilku si pohrajete a maminka přijde. Ráno, při odevzdání totéž - až se vyspinkáš, máma pak přijde. Potom volám asi 15 minut předem, už si zvedá mobil dítě, takže "Už sis pěkně pohrál? Tak ukliď s tetou hračky, pěkně se obleč a já už jedu"...

Ano, někdy si říkám, že chudák dítě, že musí být totálka zmatené a zblbnuté, ani já sama ten program dýl než na aktuální týden neudržím v hlavě, ale to je holt daň za dnešní dobu a náš způsob života a to dítě to má vyvážené zas jinými výhodami, tak snad se s tím nějak poperou, dětičky naše. Snažím se to udělat co nejvíc stereotypní to jde, aby tam ta pravidelnost nějaká byla, ale moje a mužovy pracovní povinnosti to né vždy umožní.