Re: Re:

Tuten., jistě že to bude i o nastavení člověka, já bych fakt více dětí mít nemohla, nechtěla, nezvládla. Na denní věnování se těm našim dvěma, povídání a řešení jejich případných problémů ve škole... mi fakt dvě bohatě stačí. Jedině možná až bych měla už tyhle dvě téměř dospělé... ale to se přiznám, že už se zase těším na další rozměr našeho manželství Já fakt své meze znám a vím, že psychicky jsem skutečně nastavená pouze na ty dvě děti- další navíc by pro nás znamenalo tolika komplikací... zkrátka, jak píšu mateřský pud je "sviňa" a i teď se občas ozve, ale jen se zamyslím, uvědomím si co by to znamenalo... tak ho hned umlčím Ale s radostí říkám, že jsem babička čekatelka - zkrátka počkám si na miminka od dcer - snad se nějakých dočkám
Ad pořádek - na návštěvách ho neřeším,- pokud si mám kam sednout do čista, nemusím šlapat v binci bez bačkor, dávají mi občerstvení v čistém nádobí... tak jsem v pohodě. Také si vážím spíše pohodové atmosféry... je pravda, že když pak ale z takové návštěvy jedeme tak už i děti si všímají rozdílu. Obě poslední dobou bordelaří ve svých pokojích - u jedné puberta a u druhé chytání "puberty" od staršího sourozence. Ale stačí jim připomenout binec u pár našich známých a že to tak u nich v pokoji bude brzy také vypadat... a začnou uklízet...
Nicméně u těch pár našich přátel si opravdu myslím, že je to množstvím dětí, protože kromě jedněch u nich dříve bývalo uklizeno... Jedni dokonce ještě chtěli adoptovat (v době kdy jejich děti byly malé) a teď kdy má jejich nejmladší 5 let, další je na víceletém a další v ZŠ, tak sami přiznávají, že ty 3 jsou na ně poslední dobou fakt moc po všech stránkách,- takže adopci pozastavili. Fakt si myslím, že ne každý, kdo si více dětí přeje na ně skutečně má