Re: Malá anketa - trávení času venku

1. Sama jsem chodila ven od 4 - 5 let.
2. Děti (letos jim bude 9, 6 a 3 roky) nepouštím samotné vůbec.
3. Jsme z Prahy.
4. Lítávala jsem venku celá odpoledne. Program: Houpačky, kolotoče, prolézačky, skákání panáka, čtverce, skákány gumy, malování na chodník, hraní her typu Čáp ztratil čepičku (Já hloupá kuchařka..., Přijela tetička z Číny..., Krvavé koleno, hraní "Na sochy", "Užíraná", "Nohová" - na klepačích koberců apod.), jízda na kole, hraní školky s míčem, hraní čáry s céčky, vybíjená, hraní se švihadlem sama nebo ve skupince, lezení po ovocných stromech (a konzumace ne vždy zralých plodů), v létě cákání se v brouzdališti, později chození na místní koupaliště, v zimě bobování a bruslení na několika kluzištích v okolí. Moje děti tohle neznají a mě to moc mrzí. Bohužel z okolních hřišť se časem staly rozbité asfaltové plochy a ještě později "parky" (travnaté plochy s ozdobnými dřevinami a sem tam lavička). Hřiště tu sice jsou, ale ne tak jako kdysi na dohled.
Moje děti jsou na tom podstatně hůř - povyzvedávám je ze školky a školy a jdu s nimi na hodinku, maximálně hodinku a půl na hřiště, na procházku a pak příp. na nákup.
Někdy bych si přála vzít své děti zpátky v čase do doby, kdy jsme tu před domem měli 4 hřiště a na nich spoustu dětí. Večer mámy volaly jedna přes druhou: "Pojď domůůůů, večeřééé!!" a teprve pak byl čas oprášit ruce od křídy, zmuchlat skákací gumu do kapsičky modrých trenýrek nebo tepláků o tři čísla menších, která nám, dle našeho tehdejšího holčičího názoru, dělaly krásné capri kalhoty, a přimět pomalované jarmilky s ustřiženou gumou k chůzi směrem k domovním zvonkům