Re: Jak se smiřujete s vlastním stárnutím

No, já ten svůj věk nějak vůbec neřeším, loni jsem oslavila čtyřicítku, ale duší si stejně připadám tak někde na 25...a když vidím to číslo napsané, tak mi ke mně prostě vůbec nijak nepasuje....většina lidí mi hádá nejmíň o 10 let méně, máme to dědičné, všechny ženy v naší rodině vypadaly o dost mladší, než opravdu byly...jenom ty šediny si musím maskovat barvou, ale to řeším už někdy od 20, opět to máme v rodině, všem brzy začaly šedivět vlasy... Ale jinak se cítím občas jako dítě, pořád se raduju i z maličkostí, nadšeně se synem obdivuju všechno kolem vláčků (a fakt mě to baví), lezu s ním pro průlezkách na hřištích...vůbec neřeším, kolik mi je vlastně let....ani jsem nikdy neměla takové ty myšlenky typu "to je hrozný, už mi bude 30...40..."