Re: Máte osobní mantru?

Záleží na tom, z čeho mám strach. Když z toho, že něco dopadne špatně (už jsem něco udělala a čekám, co bude), tak si říkám, že dobrý sedlák nejdříve pohnojí, než začne sázet. Když je mi úzko nebo se mi děje něco nepříjemného, tak si říkám, že věci, které mám nejraději, tak můžu dělat i když se to sere (jít se proběhnout ven, nastavit tvář sluníčku, dát si horkou sprchu, smetanovou zmrzlinu, vylézt na kopec, když fouká takový ten teplý vítr a tak dál), prostě si uvědomím, že ty věci, které mi dělají radost, můžu dělat prostě vždycky (ne asi všechny, když bych přišla třeba o nohu, tak to asi upravím). A vždycky si říkám, že v jediném okamžiku se může všechno vždycky změnit. Třeba jen drobnost, která mi dá nový směr. A ono to tak vždycky je. Často, když je mi úplně nejhůř, tak mě v poslední chvíli něco "nakopne", jako kdyby mi nějaká vyšší síla říkala, hele nevzdávej toJeště máš tohle. A když nic nepřichází "samo", tak si to cíleně najdu a rozhodnu se, že tohle je ta pozitivní myšlenka, díky které můžu "letět". Nějak tak to bylo tuším v Petrovi Panovi, že stačí myslet na něco dobrého v tvém životě a můžeš letět (hodně volná parafráze, ale já si to tak pamatuju)