Re: komunismus zadními vrátky

tak já nejsem zaměstnanec, mám klienty, kteří mě živí a pro které se snažím odvést práci v maximální kvalitě tak, aby byli spokojeni.

Jsem moc ráda, že je mám, vážím si jich, ale VDĚČNÁ jim nejsem - to je dost specifický pocit, rezervovaný pro někoho, kdo pro mě dělá něco nadstandardního, co by nemusel a co já nutně potřebuju a nemohla bych si to opatřit jinde.

Fakt v pracovněprávních vztazích moc prostoru pro VDĚČNOST nevidím - vděčná bych mohla být zaměstnavateli za to, že mi poskytne třeba nadstandardní volno v případě nějakého průšvihu v rodině (nemusel by, kdyby nechtěl, a mně to bodne), ale v žádným případě za to, co máme oba ve smlouvě