Re: Bojíte se o děti? Kam je pouštíte samotné?

Myslím, že článek v Echu je diplomaticky řečeno - podivný. Samostatnosti děti nenaučíme tím, že je necháme ve třech letech bez dozoru hrát si na sídlišti na hřišti nebo prvňáčka pustíme do školy autobusem s přestupy. Samostatnost můžeme od dětí očekávat, až je naučíme ve světě, ve kterém žijí, se orientovat. To je hodně individuální, tříleté dítě bych samotné nepustila ani na zahradu, mám tam zvířata - pes, kočka, slepice, kohout, husy, chodí tam i liška na ty slepice. Viděla jsem obličej pětiletého kluka pokousaného psem, rodiče byli nablízku a pes byl do té doby hodně přátelský, ale i tak to nebyl hezký pohled. Podívat se jednou za půl hodiny z okna je hazard. Svým dětem věřím, ale nemůžu to říct o druhých. Měla jsem je 4, jeden z nich už bohužel není, chybělo mu pár něsíců do plnoletosti a na policii se ptali, co dělal pozdě večer venku (byl na oslavě u kamarádky a měl tam přespat). Kdybych tolik volnosti dala tomu osmiletému, tak můžu rovnou zajít na veterinu, ať mě utratí, protože by mi to patřilo. Klidně bych vozila děti i v době, kdy už dávno děti nebudou do školy i jinam, ale pokud z nich chci mít samostatné bytosti, tak ať si věci, u kterých to jde, zařizují sami (do školy, koníčků, holek ani kamarádů jsem jim nemluvila). Pokud chtěli vědět můj názor, tak ho měli, ale úkoly si dělali sami. Nostalgicky bych nevzpomínala na doby kdysi, ta doba měla taky své proti a klíč na krku bych nebrala jako znamení samostatnosti, ostatně strana a vláda měla oči a nos všude.