Re: zážitky z metra

Můj první týden na VŠ v Praze, před vlezem na Florenc: "Helee, mluvíš českyy?" -- "Jo." -- "Já su z Brna..." A následovala historka o tom, jak jel chudák Brňák do Prahy a v posilovně se mu ztratily peníze a že by potřeboval na vlak...

Viděla jsem chlápka, co mu spadla do kolejiště tisícovka. Kluk se podíval na hodiny, vidí, že metro ještě nepojede, tak skočil do kolejiště, tisícovku sebral a zase vyskočil. Dozorce nic, asi si toho ani nevšiml.

Jednou byl zavřený úsek metra, protože v něm odchytávali zaběhnutého psa.

Jela jsem ráno do práce (učím na různých místech, tehdy to byl nějaký novější kurz) a metro bylo mimo provoz kvůli sebevrahovi. Neměla jsem internet v mobilu, a tak jsem musela volat domů a poprosit o informace, jak se dostat na místo tramvají nebo autobusem.

Jednou jsem byla unavená a nevnímala jsem hlášení, že "vlak končí jízdu ve stanici Ládví" -- no, světlo zhaslo, vlak se mnou zajel do depa, chvíli jsem tam pobyla a za chvilku vlak přejel na druhou kolej, tak jsem hned zase vystoupila. Naštěstí v tom vagóně byly ještě dvě paní, tak jsem byla klidnější, že jsem v tom nebyla sama.

Jednou vlak chvíli stál mezi stanicemi. Byla se mnou kamarádka, která má sklony ke klaustrofobii. Pak už metrem nejezdila... Říkala mi tehdy, že se jí to stalo víckrát, i když jela sama, a že prý musela poprosit jednu paní, ať si s ní povídá, že se bojí. Paní jí vykládala, že se to někdy stává a že jednou stáli v tunelu opravdu dlouho. To kamarádce moc klidu nepřidalo.

Nedávný zážitek: Byla špička, metro nacpané, jela jsem sekoro z konečné, tak jsem seděla. Nade mnou stály dvě cestující, podle všeho matka s dcerou. Jedna z nich zřejmě měla průkazku pro tělesně postižené a měla právo na uvolnění místa. Kdyby mě nebo kohokoliv vedle slušně požádala, myslím, že by je všichni ochotně pustili. Ale ony si jaksi nezřetelně povídaly o tom, že když "to" ukážou, že lidi neví, co mají dělat, a jen na ně blbě čumí. Měly spoustu tašek s nákupy, tak jsem si říkala, když to mohly nýst, že s tím můžou i stát. Ty jejich řeči mi přišly hrozně nezdvořilé. Jak říkám, měla se mě paní slušně zeptat. Pustila bych ji, i když jsem neseděla na místě vyhrazeném pro tělesně postižené.