Jo. Tuším, že nějakou drobnost spolužačce, už ani nevím co, když jsem byla u ní na návštěvě a oni tam měli hromady věcí v takovém tom šuplíku pod postelí...
A pak rodičům peníze z kasičky. Moc jsem chtěla na pouť na střelnici a neměla jsem peníze. Zkusila jsem vyndat pětikorunu z prasátka a ono to šlo. Tak jsem takhle během několika dnů prasátko podojila několikrát
. Naši na to přišli, probrali to se mnou, já jim řekla, že mi prostě bylo líto, že ostatní děti chodí po škole na kolotoče a já nemůžu (byla jsem to dítě, co vždy mělo nejmíň peněz, když se někam jelo a co nedostávalo "na zbytečnosti"), oni mi vysvětlili, že to jsou peníze na dovolenou a je možné, že nebude moct jet...a tím to končilo. Bez řvaní, bez trestu....hrozně jsem se styděla a už nikdy jsem to neudělala.
V dospělosti se mi párkrát stalo, že jsem třeba čokoládu provezla až k autu, aniž jsem si všimla. Zatím jsem vždy měla možnost se vrátit a doplatit.
A několikrát se mi stalo, že jsem opravdu něco zapomněla dát na pás, třeba zeleninu, kde nebyl po ruce sáček, já si to dala na tašku s tím, že až projdu kolem sáčku, dám to do něj....no u pokladny pak fakt rudá až někde, jako největší zloděj přistižena....
Nebo když byla nejstarší malá, já těhotná s dvojčaty, jela jsem na velký nákup s kočárem, dala malé rohlík do ruky, u pokladny nahlásila, prošla pokladnou (nákup za více než 1000 Kč) a ochranka mě za pokladnou vytáhla, nechala mě s tím břichem celý nákup vyskládat z podkočáru a pak kontrolovala, jestli jsem zaplatila ten jeden rohlík.