Proč nemáme zájem řešit příčiny krize?

Dovolím si dát zde výtažek z rozhovoru s analytičkou Terezou Spencerovou, protože bych to sama výstižněji nenapsala.

"Damašek dál kontroluje asi polovinu původního území, na němž žije 60 procent zbylých (tedy neuprchnuvších) Syřanů, Západ spolu s Tureckem a Saúdy a Izraelem dál podporuje džihád proti Asadovi, a tak válka pokračuje a uprchlíků v Evropě přibývá....

... A k tomu navíc musí „House of Saud“ řešit vlastní přežití tváří v tvář sociálním problémům, náboženskému a genderovému apartheidu a spoustě dalších krizí. O to trapnější je pak podpora, kterou Saúdům Západ dál poskytuje. Taky na pohled axiom, který ve skutečnosti ale axiomem není. Proč jim my, „demokraté“ a „obránci lidských práv“, prostě neřekneme, ať se jdou klouzat? A proč proti nim vlastně rovnou ve jménu svých vysokých ideálů neválčíme? Protože mají ropu a pořád ještě i trochu miliard pro politiky v Evropě. A i kvůli saúdským regionálním mocenským choutkám přibývá uprchlíků v Evropě."

Proč se na tady na Rodině hádáme, jestli je třeba být více nebo méně humánní k imigrantům, když nejhumánnější by bylo nechat je žít v míru? Proč se zlobíme kvůli přílivu imimgrantů, ale nerozčiluje nás skutečná příčina krize v Africe a na Blízkém Východě? Nějak to nemůžu pochopit.