Re: V jakém věku jste našly sama sebe

Svynko, měla jsem tu nedávno diskusi, Jak pokračovat ve 42. Vztah, který mi připadal fajn, je po patnácti letech v kómatu. Práci, která mě vždy bavila, jsem vyměnila za manažerskou, dala to čtyři roky a už nemůžu, nezvládala jsem, odešla jsem. A najednou mám "příliš moc zkušeností" na to, co jsem dělala předtím.
Takže hledám, co já vlastně chci, jestli tento vztah, který už není vztahem, nebo neznámo a možná další vztah, možná ale taky spoustu samoty. A jakou dělat práci, jestli dělat to samé co předtím, ale jako podnikatel.
To mě naplňuje hrůzou, nikdo to tady nedělá, ale co se mnou? Drobná blondýna se třemi dětmi a na pohovoru mi řeknou opakovaně, že oceňují moje hluboké zkušenosti!! To si neumím představit, co řeknou nějakému muži v mém věku, který odpracoval o osm let víc... nebo staršímu.
Asi nejvýraznější "hledání" vidím v tom, že jsem se začala brát jako samostatná osoba, ty třeba ve svém příspěvku níž v této diskusi bereš jako základ svou rodinu. Taky jsem to takhle měla, byla jsem převodovka pro čtyři další lidí a k tomu realizovala i sebe. A teď to zase chci brát z toho individuálního pohledu, abych si uvědomila, kam to ta jedna pětina chce táhnout.

Řekla bych, že hledání se u mě nastává vždy, když se změní ta základní jednotka, k níž patřím. Narození dítěte, partner, rozchod atd.