Re: Jsme národem kocich a služek?

Ale kdeže, do služby chodily ponejvíce svobodný holky z chudých rodin a po sňatku ve službě zůstávaly jen ty nejchudší. Např. manželky řemeslníků se staly na celý život ženami v domácnosti a přidruženém malém hospodářství nebo pomáhaly muži v dílně/obchodě/na poli.

Nejhůř na tom byla městská chudina, tam často museli všichni vydělávat jen příležitostnou prací (dones, odnes, vyčisti, tumáš pětník a někdy možná tě zas budem potřebovat), venkovská dělala u sedláků a mohli aspoň spáv v čelednících a měli nasmvilouvanou stravu (aspoň brambory) a tak. Průšvih byl, když rodina nekvalifikovanýho továrního dělníka nepokryla z jeho platu náklady na byt a už měli hafo dětí - takovou ženu do stálý služby nikdo nechtěl, takže zbylo zas jen poslíčkování, velký prádlo, tahání břemen a musely to dělat i větší děti a stejně celá rodina dohromady nestlouo kla ani na nákup zásob potravin nebo boty aspoň pro někoho.

Ad Franz Josef a Rudolf - učení se všem jazykům monarchie bylo tradiční a "jak se to ví" - no občas to nějakej historik vyhrabe třeba z korespondence, dobovýho tisku apod. a napíše odborný článek či knihu, jak "Jeho Veličenstvo ráčilo pronésti v Terstu italskou zdravici".

Korunní princ Rudolf měl za učitele významného českého historika, Palackého žáka Antonína Gindelyho. Ten měl samozřejmě zkušenosti z Prahy a Vídně a možná i odjinud, takže plynně hovořil několika jazyky a určitě se s princem dorozuměl. Vyšel o tom článek v Dějinách a současnosti někdy letos na jaře.