Trochu nadeje

Jestli te to potesi, tak ja jsem byla stejna
Svaciny jsem nosila zpatky domu a misto toho, abych uz je teda vyhodila venku do popelnice tak jsem je strcila do skrine, kde jsem je klidne nechala shnit.
Oblekla jsem se rano klidne do roztrzenych kalhot a vubec mi to nevadilo.
Nejake rozlite piti? Pche. Pamatuju si jak dneska, jak jsem vyrazila mame dech, kdyz jsem vzala ohryzek a misto toho abych ho odlozila na prvni volnou plochu (lestenou obyvaci stenu), tak jsem se natahla a polozila ho na talirek na konferencnim stolku. Byl to jeden z nejstastnejsich dnu meho detstvi, myslim.
Ucebnice jsem tahala vsechny (mmch, jednou jsem si koupila ke svacine termix, ten alobal praskl a vylil se mi do tasky - a vadilo mi to? NE) a klidne jsem v hodine prohlasila, ze jsem ucebnici zapomnela
A tisic dalsich

Dnes je ze me systematicky puntickar, kteremu se nikde nic nevali a vsechno dela jen tak mimochodem a automaticky - vubec nechapu, kde se ve me ta automatika vzala. Jsem tak trosku pedant na to co se kde vali.
A ven bych nevysla neupravena.