Re: Eva Michaláková definitivně přišla o své děti

Ze stránky Pavla Hasenkopfa:

Toto je příslušná tisková zpráva:

Norové rozhodli: Mladšího syna Michalákových posílají do adopce. Ke staršímu synovi má matka ztratit veškerá rodičovská práva.

Praha, 6. října 2015

Eva Michaláková obdržela rozhodnutí Krajské komise pro sociálně právní ochranu dětí v krajích Buskerud a Vestfold, která v Norsku rozhodovala o její žádosti o navrácení dětí do vlastní péče podané již v prosinci loňského roku. Komise rozhodla přesně naopak. V plné shodě s protinávrhem úředníků Barnevernu v obci Nedre Eiker zbavila Evu Michalákovou veškerých práv k oběma dětem a k tomu dala souhlas k adopci mladšího syna pěstouny.

Prioritou pro komisi bylo posouzení stávajících vazeb dětí na pěstouny. Protože je vyhodnotila jako silné, připravenost matky poskytnout dětem zodpovědnou péči, jejíž prokázání mělo být podle českých úřadů a české vlády účelem tohoto řízení, komise vůbec neřešila. Kompetencemi matky se odmítla nadále zabývat a existenci širší rodiny nevzala v potaz vůbec.

Adopci mladšího syna Norové zdůvodnili snahou zajistit mu stabilní prostředí u pěstounů, kterou podle Krajské komise komplikují opakované snahy matky o jeho vrácení. Komise se navíc obává, že matka, pokud by jí zůstala zachována rodičovská práva, by pěstounskou rodinu mohla obtěžovat podáváním dalších návrhů na vrácení Davida.

Vyšlo najevo, že už v roce 2012 byl David Michalák umístěn do rodiny, která usilovala o adopci dítěte. Uspokojení čekatelské rodiny proto bylo také zřejmým důvodem rozdělení dětí.

U staršího Denise je jako klíčový důvod odnětí rodičovských práv uvedeno zveřejnění případu. Otci Norové rodičovská práva ponechali.

„Norské rozhodnutí je jednoznačně v rozporu s mezinárodními normami a principy na ochranu dětí. Současně je důkazem selhání dosavadní strategie českých úřadů a vlády, v jejíž pomoc Eva Michaláková doufala. Je zřejmé, že standardními právními a diplomatickými prostředky nikdo absolutní zvůli norského Barnevernu neporazí,“ komentuje rozhodnutí Pavel Hasenkopf.

„Barnevern čtyři roky pracoval na tom, aby kontakt chlapců s rodinou byl minimální a posílil se jejich vztah k pěstounům. Jde o promyšlený postup, kterým Barnevern vlastní rodinu cíleně nahrazuje pěstouny a dává pěstounům neomezený prostor k manipulaci s dětmi. Je třeba zdůraznit, že navzdory bolestným zkušenostem je rodina Evy Michalákové v zájmu dětí připravena s pěstouny spolupracovat. Krajskou komisi to ovšem nezajímalo,“ doplnila Dora Boková.

Podle právníků rodiny před Krajskou komisí nerozhodovala fakta. „Evě například extrémně uškodily komentáře úplně cizích lidí z internetových diskuzí, kde mluvili o únosu. Stačilo, že je vzala vážně pěstounka a soud úplně pominul, že rodina neměla s těmito komentáři nic společného", říká Dora Boková.

"Zarážející bylo i složení Krajské komise. Jedním ze tří lidí, kteří rozhodnutí učinili, byla psycholožka, která sama uvedla, že je současně školitelkou úředníků v Nedre Eiker, kteří o odebrání dětí rozhodli,“ dodává Pavel Hasenkopf.

Podle zástupců rodiny také zesílila podezření na problematické zacházení se starším z chlapců ze strany Barnevernu i pěstounů a rodina se o chlapce bojí.

Další kroky, které budou nyní následovat:

I. Eva Michaláková se proti rozhodnutí odvolá a o děti bude s podporou své rodiny dál bojovat, přestože tento boj je vykládán v její neprospěch.

II. Čeští právníci se obrátí na předsedu vlády Bohuslava Sobotku a požádají jej o poskytnutí diplomatické ochrany Evě Michalákové, protože v řízení o navrácení dětí vyšly najevo skutečnosti, které potvrzují, že proces odebrání dětí byl veden v rozporu se zásadami spravedlivého procesu. Vzhledem k tomu, že řízení o odebrání dětí představuje formálně jiný proces, než řízení o navrácení dětí, neexistují zde ve vztahu k odebrání dětí žádné další opravné prostředky.

Právníci též připomenou předsedovi vlády opakovaná ujištění norské vlády, že adopce dětí Michalákových je vyloučena.

III. V řízení vyšlo postupně najevo minimálně šest zásadních vad norského systému jako takového, které pak generují v různých případech stále stejné excesy:

1) děti jsou odebírány i ze zcela banálních důvodů (příliš cukroví, málo cukroví);

2) systém dává maximální šance pěstounům a minimální šance rodičům a staví pěstouny a rodiče proti sobě, po odebrání dětí vůbec neumí pracovat s biologickými rodiči anebo jen formálně; patří-li k běžným norským standardům například umožňovat setkání biologických rodičů s odebranými dětmi pouze dvakrát dvě hodiny ročně, nutně na ně děti postupně zapomínají;

3) systém potlačuje biologické vazby a nepovažuje je za důležité;

4) systém zcela ignoruje širší rodinné vazby odebraných dětí, např. prarodiče podle norského zákona vůbec nemají právo na styk s vnuky;

5) respekt vůči kulturnímu a jazykovému původu dětí je pouze formální;

6) rozdělení kompetencí a z něho plynoucí absence ústřední kontroly vede k tomu, že v Norsku neexistuje jeden barnevern, ale 428 místních barnevernů a s nimi i 428 různých přístupů - důvody k odebrání jsou proto natolik nejednotné, že lze doložit i případy, kdy důvody k odebrání dětí jsou v různých norských obcích protichůdné.

Proto budou právní zástupci paní Michalákové žádat českou vládu, aby jménem České republiky podala stížnost na Norsko před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku, a to pro systémové nedostatky v oblasti ochrany práv dětí a biologických rodin. Takové řízení, jehož právním základem by byl článek 33 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, by byla historicky první žalobou svého druhu ze strany České republiky.

Je v zájmu samotného Norska, aby se zbavilo systému, který mu přináší jen mezinárodní ostudu a odsouzení. Tím samozřejmě není nijak odčiněna vina konkrétních osob, které v jednotlivých případech rozhodují - v Norsku existují i obce, které v oblasti péče o děti fungují standardním způsobem a kterým nelze nic vytknout."