vetšinou nevadí

protože můj postoj k oblečení je co pamatuju spíše typu - obal na tělesnou schránku, takže je třeba, aby to byo pohodlný, praktický, trvnlivý a dobře s eto udržovalo.

na druhé straně se svých vecí težko vzdávám, čím je mám déle, tím více jsou moje , mám nejaké oblíbené kusy, které jsou skoro jako druhá kůže , staré, osvedčené - a to se musím přiznat, že když jsem párkrát v životě zahlídla na někom neco, co jsem mela jako svůj kus oděvu typu "moje druhá kůže" , tak mne to fakt nasralo . Ale jednou mne opravdu rozhodilo, když jsem nějakou paní zahlédla v bundě, jakou jsem já kdysi mívala, bylo to moje oblíbená, moc oblíbená, ale unosila jem ji do rozpadnutí - a ona, představte si to, ji měla v clkem zachovalém a použitelném stavu - normálně mne přepadly pocity, jako bych byla okradena - něco tak důvěrně známého a blézkého na úplně cizí babě

a možná ta baba ani nětušila, jak vzácnou věc jen tak nosí po ulici