Václav Klaus ml. o norské velvyslankyni a Barnevernetu

Co s norskou velvyslankyní? – Václav Klaus ml.
Vyhostit, nepozvat na 28. října, poprosit o pomoc nebo jí odebrat vnoučata do českého děcáku k převýchově?

Dnes 9:16

Můj názor na norský systém, tedy že děti nepatří rodičům, ale především státu, a stát je přitom zastupován soukromou společností Barnevernet, je dlouhodobý. Považuji to za nejstrašnější výplod neomarxistického šílenství, které čím dál více ovládá náš kontinent. Více jsem napsal zde na Novinkách v lednu.

Většina Čechů vnímá problém díky zoufalé paní Michalákové. Ta se, jako jedna z mála ze stovek obětí, obrátila o pomoc k českému státu, médiím a lidem. Kauzy se chytly noviny a tak to zastiňuje ostatní (navlas stejné či ještě horší) případy.

Věc je jasná. České děti jsou zadržovány kdesi v Norsku a mamince, která není trestně stíhána, není narkomankou ani alkoholičkou (snad dokonce pracuje v Norsku někde s dětmi) – jsou vlastní děti odebrány. Nyní po „mohutné“ snaze českých úřadů – je jí zakázán jakýkoli styk s dětmi. Jedno dítě jde k adopci, druhé rovněž už nesmí nikdy vidět.
Máte děti, vážení čtenáři? Dokážete si tu situaci představit?

Mamince je českými úřady doporučováno, ať vyčerpá všechny právní možnosti odvolání. To trvá měsíce a roky, a navíc víme, jaký bude výsledek. Vždyť i české politické reprezentaci se Norové smějí do obličeje a naschvál celou kauzu ještě vyostřili: „maminka už své děti neuvidí; nikdy; ani na minutu“.

Vinu nese z poloviny český stát, který od ledna neudělal ve věci takřka nic. Jediným zástupcem současné české vládní koalice, který se snaží ve věci dlouhodobě bojovat, je europoslanec KDU-ČSL Tomáš Zdechovský. Pak ještě zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček, europoslanec Petr Mach (Svobodní) a poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09). Zástupci koalice i opozice bez většího vlivu.

Část ministrů, v čele s Michaelou Marksovou, otevřeně fandí norské straně a „čerpá norské fondy“.

Druhá část (premiér a ministr zahraničí), pod tlakem veřejného mínění, alespoň učinili jakési nemastné neslané kroky. Přesto jim za to děkuji. Nicméně poslední rozhodnutí Norů ukázalo, že snaha o jakýsi konsenzus, přátelskou dohodu a „nechat to řešit norskou stranu“ – byla směšná.

Situace obou (od sebe oddělených) českých bratrů je po roce úplně stejná, jako kdyby žádný český stát neexistoval. K čemu je ale kmen, země či stát, který nebrání vlastní děti?

A než přejdeme k norské velvyslankyni – rád bych se vyjádřil k chytrákům, kteří poukazují na: „ale vy jste nečetli spis“ ... Hmm, myslíte si, že Milada Horáková je obětí justiční vraždy? Jak si to můžete myslet, když jste nečetli spis!!

A teď ta velvyslankyně. Představuji si, že třeba do Japonska se vysílá velvyslanec se skvělou japonštinou, milovník místní kultury – zkrátka vyslanec státu, který místní zemi (lidi, jídlo, kulturu) miluje, má tam spoustu kontaktů, může se rozkrájet pro rozvoj vzájemných vztahů. Je trochu (z menší části) Japoncem.

Norská velvyslankyně však není na půl cesty na straně Čechů a nebombarduje svou zemi s tím, že dochází k poškození vztahů obou zemí. Velvyslankyně naopak dogmaticky a s opovržením drží norskou pozici. iDNES uvedl stanovisko ambasády, že rodiče se mohou v Norsku v médiích vyjadřovat ke svým kauzám s Barnevernetem a nehrozí jim za to postih.

Realita: Jak uvedl zástupce paní Michalákové – v současném odůvodnění rozsudku se na straně 9 píše: „ Paní Michaláková v nebývale vysoké míře exponovala své děti v této kauze v různých médiích …“ Tak byla zbavena rodičovských práv.

Resumé: Paní velvyslankyně Ellen Sletnerová není přítelem České republiky a jejích občanů, její úřad vydává lživá prohlášení do novin.

Na místě je tvrdost. Vyhoštění velvyslance, vydání mezinárodního zatykače za únos dítěte na dotčené úředníky, pěstouny a podvodné znalce (je známý fakt, že původní „nezávislé“ posudky o „prospěchu dítěte“ vytvořil páreček psychologů žijící ve společné domácnosti). Vydání varování pro české občany cestujícími s dětmi do Norska (Norové nahlížejí na všechny děti nacházející se na území Norska stejně bez ohledu na jejich původ či národnost). A tak dále.

A když vám sousedi ukradnou dítě, tak je nezvete na oslavu domů. Ani na státní svátek 28. října. To je ještě to nejmenší.

Tvrdost je na místě, protože jde především o to, aby se takovéto věci neděly i na území České republiky. A že tu žijí aktivisté, co něco podobného připravují – si buďte jisti.