Re: Potřebuje člověk k životu pochvalu nebo aspoň nějaký pidiúspěch?

Berangerie,
moje zkušenost z dětství je poněkud bizarní - mne "chválili" skrz zaťaté zuby. Jak doma, tak ve škole. "Úspěchy" nešlo ignorovat, ale dělali to strašně neradi, protože jsem byla ošklivý a vzpurný fracek, který je bohužel "geniální".
Babička, která mne asi jako jediná měla fakt ráda, to chápala jako stigma a půl života provzdychala, jak je to blbý a nepraktický, když to se svojí povahou stejně nikdy nikam nedotáhnu. A měla pravdu.