Re: Domácí úkoly ano nebo ne ?

Podle mě špatně položená otázka. Jsou úkoly, které smysl mají a bylo by škoda je nedávat. Jsou úkoly, které smysl nemají, a je zbytečné je dávat. Někdo úkoly nepotřebuje, protože mu vyhovuje odbýt si svoje ve škole, někdo naopak ve škole funguje spíš v té sociální oblasti, ale učení dává přednost doma v klidu. Jenže není ve schopnostech prvňáka nebo druháka si ukočírovat, na co se to má doma vlastně podívat. Když má úkol, tak ví. Kolikrát už se tu řešilo, že dítě doma není schopné říct, se se vě škole dělalo, a to bývají děti, které si z té školy alespoň něco v té hlavě odnesou.

Kdybych nedávala domácí úkoly, jsem ukamenována (to stejně budu), už takhle jsou někteří rodiče úplně hin, že nemají učení dítěte pod kontrolou.

Týdenní individualizované úkoly jsem dávala v první třídě půl roku. Jen příprava pracovních listů mi zabrala celý víkend (jsem fakt neschopná, ale rychleji jsem to nedokázala). Úkoly z pracovních sešitů takhle dávat moc nešlo, protože je nebylo možno nastavit dítěti na míru .

Nedávat úkoly by se mi líbilo.

Naučit děti vše ve škole je taky super myšlenka.

Ale při téměř 30 dětech ve třídě je za den na každé dítě 4x 1,5 minuty, když není žádný prostoj. Vlastně méně, protože 6 hodin z těch 20 jsou výchovy. Takže na každé dítě mám tak 20 - 25 minut týdně, 30 minut, když mohu některé záležitosti řešit skupinově . Jasně, že kdybych svou práci uměla, tak se nemusím vymlouvat a zvládnu jich klidně 40. Stačí jen chtít a víc se vzdělávat.

Úkoly dávám. Třeba dneska jsem byla zlá a mají 3 cvičení. Napsat na předtištěný pohled svoji adresu, nakreslit vánoční pohlednici a obreslit členům rodiny ruku. Vánoční přání jsme měli dělat ve škole, bez té adresy, ta měla za DÚ být každopádně, protože mnoho dětí ji nezná (já vím, že jsem ji všem dětem měla nadiktovat já), jenže tu přišel kdosi s oběžníkem z vedení, tu supl z vedlejší třídy, jestli nevím to nebo ono, pak stokrát denně "paní učitelkooooo, on tohle a támhleto a jak to, že tamten tohle a jak to mám udělat....", no prostě jsme ho nestihli a zrovna u tohoto úkolu, který měl být zakončením dnešního tématu, by bylo dost škoda, kdyby zůstal nedokončený . Jo, já vím, měla jsem to lépe naplánovat a lépe vést hodinu.

No a ruce, to souvisí s tématem měsíce, což je rodina, zítra na to budeme navazovat, celé téma uzavírat, tak to jindy holt dostat nemohli, protože všechny tři úkoly jsou v jednom pracovním sešitě, a z toho mívají DÚ tak 1x týdně. Navíc zítra už DÚ nedostanou. Jasně, já vím, špatně plánuju a organizuju.

Většinou mají 1 cvičení na 5 - 10 minut. Aby měli rodiče kontrolu, že se něco učíme. Protože málo známkuju a testuju, tak to vypadá, že ani nic neděláme. To, že je z výuky "vylučuji" tím, že se snažím vše udělat ve škole, jim prostě vadí . Na víkend jim dávám domů jen sešity na ČJ a M, aby si děti mohly dodělat opravy, ale opět hlavně aby se rodiče mohli podívat, protože oni se prostě chtějí podívat. Jenže tohle vysvětlení vlastně není přijímaný argument, bez ohledu na realitu...tak nic.

Jo a taky jsem si jednou dovolila chtít přírodniny (nespecifikované, prostě co se komu povede sehnat) na VV. Z pondělka na pátek...A taky jsem si dovolila přespříliš. Příště nasbírám sama pro celou třídu, ne jen pro zapomnětlivce.

A jindy papírový šanon na pracovní listy....měly děti jako "pamatovací úkol", ve škole jsem jim to ukázala, popsala, na co to je, cíl byl nejen získat šanon na pracovní listy, ale naučit se předat vzkaz, umět se vyjádřit, zapamatovat si, že mají něco vyřídit...byl na to asi týden, každý den jsem připomínala, byl to úkol za žolíka (toho pak mohou vyměnit za pomůcku, když zapomenou třeba lepidlo a potřebujeme ho, a nepodaří se jim půjčit si od někoho jiného, tak mohou u mě) a teprve potom jsem lepila lísteček pro rodiče. A zase jsem se dozvěděla, že chci moc, že rodiče mohou jen přes víkend . Takže jo, už vím, že příště sama koupím a samozřejmě i zaplatím, protože není ničí povinnost si kupovat šanon.

Ono je vlastně jedno, co učitelka dělá. Špatně je úplně všechno.

Chci si s nimi zahrát společenskou hru, jít ven, povídat si, nechat je jen tak se válet, poslat je na hřiště.

Já bych své děti chtěla každý den alespoň potkat.

Jenže když všude čtu, jak učitelky házejí svou práci na rodiče, tak si říkám, že bych se sebou měla něco dělat a ještě nějak to těm rodičům ulehčit. Možná místo měsíčních hlášení psát týdenní. A úkoly nedávat, jen jim všechno posílat domů na prohlížení. A abz to ty děti nemusely tahat na zádech, tak třeba v pátek odpoledne rozvézt. I když o víkendu nevím, jestli je vhodné je tím zatěžovat. Tak třeba každý den večer rozvézt a druhý den ráno si pro to dojet a když už tam budu, tak s sebou vzít i ty děti do školy...

Já už ale vážně nevím, co bych jako učitelka mohla udělat, aby to někdo neodsoudil, neshodil, neoznačil za kravinu, zbytečnost, moji neschopnost..

A nejde jen o tyhle diskuze na netu...

Realita všedního dne...