Re: Dědictví domu mezi sourozenci - lze vůbec řešit spravedlivě?

Hello,

taky nechci, aby tu s námi některé dítě zůstalo, pokud nepůjde "o život" . Rozumem mám vyřešené i to prodání baráku a rozdělení peněz rovným dílem dětem, plus malé bydlení pro nás, podobně jako ty. Akorát tedy v tomhle zatím rozum těžce prohrává s emocemi, takže zatím si vůbec nedokážu představit, že bych se měla tohoto domu zbavit . To spíš věřím tomu, že dokážeme získat ještě 3 další, aby fakt měla každá něco .

Jinak s tím staráním se o rodiče to není tak černobílé. Já třeba přišla o oba, když jim ještě nebylo 70, táta měl mrtvici v 65 letech a následující 4 roky se o něj mamka starala, a zahrnovalo to třeba i plíny na noc a úklid přes den, když nestihl nebo schválně vykonal potřebu mimo, když mamka třeba nepřišla podle něj včas z nákupu a pod. Naše péče pak zahrnovala to, že cokoliv kamkoliv bylo potřeba odvézt, dovézt, když odešel spotřebič, tak koupit nový apod., to prostě byly věci, které mamka už k té péči o tátu nezvládala, ač sama o sobě byla v pohodě fungující. A to jí bylo čerstvých 60 let. A byly jsme to opravdu jen my, i když sestra rodinu nemá a bratr má děti o dost starší, tak opravdu jen my se starali. A jen my jsme nakonec byli ti, kdo pořídil byt tak blízko, aby naše pomoc byla k něčemu, protože těch 100 km už bylo moc. Táta se nakonec stěhování nedožil, a mamka si pak nestihla ani oddychnout a po roce a půl odešla za tátou .
Na druhou stranu manželova babička ještě v 90 letech nepotřebovala pomoc veškerou žádnou a naopak byla schopná třeba ještě pomoci nám tím, že vyžehlila prádlo apod. Manželovi rodiče zase nepotřebují navenek pomoc žádnou, ale přesto vnímám ten rozdíl mezi mým mužem a jeho sestrou, která žije v zahraničí a k rodičům jezdí jen na návštěvu. Zatímco kolem ní se lítá a veškerý program se přizpůsobuje jí, když přijede, tak mého muže má tchýně tendenci úkolovat bez ohledu na to, kolik má vlastní práce a nakolik ho potřebujeme my jako rodina. A čím je tchýně starší a má víc času, tak bez ohledu na to, že mentálně i fyzicky je naprosto fit, tak je čím dál více náročnější jen na to, aby s ní někdo byl, věnoval jí čas, prostor, komunikoval s ní, realizoval její projekty...a ono se to nezdá, ale ten čas se pak začne počítat na hodiny a ty chybí v práci nebo u dětí. A i tohle patří do toho "starat se". Dítě, které bydlí s rodiči, má výhodu, že pokud chce, tak tuto péči může poskytovat mnohem snáz, ale na druhou stranu, pokud nechce nebo opravdu nemůže, tak nemá jak uniknout, protože tím, že bydlí v dosahu, tak nějak všichni okolo očekávají, že to prostě udělá. A hodně náročné období na tuto péči je právě u relativně mladých seniorů, většinou v období, kdy jdou do důchodu, mají najednou mnohem víc volného času a mnohem méně lidí kolem sebe, se kterými mohou sdílet a ten čas trávit.