Re: psych. diagnóza a těhotenství

Kousavá - jí se to rozjelo ne kvůli péči o děti, ale proto, že se rozešla s manželem a on jí vyhrožoval - a plánovaně ji dusil a děsil - u ní byl spouštěč pocit absolutního vyčerpání /neustále ji deptal a vyzváněl telefonem nebo bivakoval u jejích dveří a stále na ně zvonil apod./.
Jenže jak se to spustilo, tak to bylo jako stavidlo - svým dětem by neublížila, chránila je pořád /i když první bylo, že v noci měla sen, že její děti zemřou, protože jsou infikovány nějakou látkou, která je ve vzduchu - a ona je uprostřed noci posadila do vany a drhla kartáček v ledové vodě, aby je zachránila.
Ona pak taky odmítala brát léky, protože měla pocit, že ji příliš tlumí a že proto se nedokáže starat o děti.
Takže v tomto ohledu to máš tzv. lepší - navíc ty léky jsou taky čím dál víc účinnější. Teď cca posledních 10 let léky bere pravidelně a cizí nepozná, jaký má problém. Akorát když s ní mluvím, tak mám pocit, že v té manické fázi i pod lékama je taková akční, hlučnější a výraznější.
Ona o tom všem mluví celkem otevřeně - její dcera trpí depresí, ale že prý nemá manio.depr. psychózu, ona prý hodně trpěla jako dítě tím, jak se její matka chovala - nebyl tam nikdo, kdo by jí pomohl - jen ta teta, ale ti měli vlastní děti. Jeden čas matku odstřihla, ale teď se vídají a jsou v pohodě.
Určitě to nebude jednoduchý, ale když vidím tu mou tetu, jak říká, že jí je dobře proto, že ji drží od problémů dál /u ní teda i od nedostatku/, tak bez velké pomoci okolí to asi nepůjde. Jestli jsou s tím všichni seznámeni, šla bych do toho. I kdybys po porodu musela být nějakou dobu v léčebně než se stabilizuješ.