Re: adoptivní babičky

Libiku,
s tím "zamilováním se" je to těžké - nám suplovali prarodiče i teta se strejdou, kteří jsou bezdětní a byli z dcery úplně vedle. A dostali se tím i do konfliktu s mými rodiči, kterým vadilo, že teď jako vyzobávají to lepší z "babičkovství", zatímco mládí si prožili nerušené dětmi a měli by tedy ve stáří skončit sami, aby to "splatili" a oni si místo toho hrají na jejich konkurenční prarodiče. Na určité věci je dcera měla totiž radši než skutečné prarodiče.
Jenže to celé narazilo na to, že jak neměli vlastní děti, tak neznali, co dokáže puberta a jaké jsou priority puberťáků. A to bylo vše ještě hodně mírné - dcera třeba oproti mně měla pubertu mírnou a ani vzhledově se nijak nevyhraňovala a dávala si bacha na chování - přesto se začali cítit odstrčení a zanedbávaní a začali prudit - třeba s tím, že jak to, že jde dcera někam s kamarádkami (ve skutečnosti šla s klukem) a ne s nimi, proč už je tak často nenavštěvuje...
Nakonec to skončilo rozkolem, kdy na dceru vychrlili kdeco a jsou ochotni "babičkovat" zas u ségry dětí, ale ne s tím, že ty to víc potřebují, ale s tím, že je má dcera zklamala a že od nich už nic nedostane A zbytek rodiny mi to podal tak, že jsme si asi dělali nárok na jejich majetek a protože se neumíme chovat, tak ostrouháme a dostanou to ségry děti....
Já si myslím pouze o místech, kde záda dostávají jiné jméno. Nikdy jsem to nijak výdělečně nebrala.