já bych připomněla tu diskusi o L. Vlasákové

že je po čtyřicítce dostatečně sebevědomá a nad věcí, že jí nevadí přijít na tiskovku k filmu neučesaná, nenamalovaná, svá.

Jinak obecně si myslím, že vzorů netřeba. Taková žena v našem věku je sama sebě "vzorem" i inspirací, zná svou cenu, cení si svých silných stránek a své slabé stránky nemá jako zdroj mindráku, ale uzavřela s nimi mír a nebo alespoň dohodu o neútočení :).

Tak si tak nejak myslím, že po čtyřicítce by ženská řadu konin měla přestat prožívat a být tak nějak v situaci, kdy už si věří, nemá potřebu si něco dokazovat, ale nebojí se do něčeho pustit, unese s grácií neúspěch, nemá potřebu se zabývat tím, co si o ní kdo myslí, má už dost životnch zkušeností, aby v případě potřeby dokázala někoho podržet, poradit, sama se nebojí si říci o pomoc či radu a nepřemejšlí o tom, že bude za blba...prostě mnoho z toho, o co se s větším, ale často menším úspěchem či vysloveně neúspěchem taky snažím - ale, jak píšu o neúspěchy je třeba snášet s hlavou hrdě vztyčenou