Re: Co neumíte a chcete umět?

Mě šití jeden čas úplně pohlcovalo, když jsem na to neměla čas, měla jsem absťák a ten čas jsem si musela nějak udělat (na VŠ třeba nejitím do školy, i když jinak jsem chodila celkem poctivě). Byla to taková tvůrčí práce, kdy byl rychle vidět výsledek. Pletení mě zas uklidňovalo a vlastně to bylo takové zevlování, které vypadalo, jako že pracuju
Postupně oboje nahradil co do trávení času internet, předtím ještě turistika a sport, kdy jsem volné chvíle trávila spíš cíleně venku. A taky to přestalo být tak vrcholně užitečné, když najednou byla všude spousta hadrů, jak v sekáčích, tak i nových. NA dceru jsem ještě něco ušila, když byla malá, hlavně několik kostýmů na karnevaly. Pak už nic, až 1 šaty do tanečních, když jsem se vyloženě "hecla", tehdy jsem se snažila zlepšit svoji psychiku, brala jsem AD, nevěděla kudy kam a chtěla zkusit návrat k bývalým koníčkům. Ty šaty jsem nakonec nějak upotila. Už to nebyla zábava, spíš dřina, chvílemi mě to tedy i bavilo, ale ta radost z tvoření a z výsledku už tam prostě nebyla taková, aby mě to přitáhlo zpět k šití. A navíc dcera měla ty šaty na sobě jen jednou a už je nechtěla nosit, ony byly trochu volnější a mezitím ještě zhubla a na plesy nosí míň okázalé modely. Takže mi to přišlo jako skoro zbytečně vynaložená dřina, i když jsem je ušila čistě z látek, které se mi válely doma. Ještě jsem jí ušila ozdobný saténový pásek a tím to skončilo, od té doby už zase jen zašívám a spravuji a musím se do toho hrozně nutit.