Re: Co je váš životní úspěch?

Prosimtě... četla jsem to tak ob příspěvek, ale fakt je tu řeč o dítěti, pro které jsou aktuální zkoušky na 8G? A takovýhle neskutečný závěry z toho? Takovýhle prďole tady přišít, že to bude uklízečka? šmankote :) Nech jí prostor.. jestli je chytrá, tak až se pro něco nadchne, uvidíš ten rachot, jak povalí ;) A jestli můžu přidat vlastní zkušenost (osobní), mě je třicet, takže to není zas tak šerý dávnověk- moje máma byla stejného ražení jako jsi ty, akorát já jsem v dané době nebyla ke své smůle vůči tomuto tak odolná jako tvoje dítě:) takže to dopadlo tak, že jsem šla na 8G.. u přijímaček jsem se umístila na medailové pozici a nechala za sebou asi 140 dětí, no malej génius prostě, máma nadšená.. no a na konci primy jsem měla samý jedničky a trojku z dějepisu, protože na nadrcení se miliónu dat mne holt nikdy moc neužilo a s nějakým přirozeným intelektem si člověk nevrzne. Přesto to bylo přece pěkný vysvědčení, ale doma céres a já jsem se nějak zasekla, najednou mi to tak nějak přestalo dávat smysl (i když bych to tehdy nedokázala takto pojmenovat). Takže z jedniček byly najednou čtyřky, pět dní v týdnu jsem chodila někam hrát na trumpetu, ve škole jsem si to jen odseděla a brutálním způsobem jsem na ni kašlala. Co mě bavilo, to bylo ok, zbytek tragédie. Doma řev, na mý straně totální zhnusení.. pěkně vzpomínám jen na to hraní, škola byla čirý zlo. no a 8G jsem nedodělala... zapíchla jsem to po sextě a šla jsem na průmyslovku, obor výroba hudebních nástrojů, to mě lákalo, že budu vědět, jak se vyrábí trumpety:)) udělala jsem rozdílovky a šla jsem tovnou do druháku, tak jsem ztratila jen rok. rodiče už to toho času už neřešili, nechali to na mě, páč asi cokoliv bylo lepšího než téměř jistěj průser na gymplu. Na průmyslovce jsem pak měla vždy vyznamenání a odmaturovala jsem se samými jedničkami (přičemž si nemyslím, že by ta škola byla tak jednoduchá.. prostě konečně bylo PO MÉM).. paradoxně mě za to nikdo moc nepochválil, páč to byla jen trapná průmyslovka, žejo. pak jsem šla studovat dvě vysoké školy naráz (jedna z nich byla tak populární psychologie, v kombinaci s žurnalistikou.. měla jsem u zkoušek percentil 98, a to ty zkoušky skládalo asi 10 000 lidí tehdy.. a to jsem šla z té ,,špatné, nevýběrové průmyslovky")... najednou to všechno šlo jak po másle. Protože jsem to dělala s velikou radostí a pro sebe, ne abych naplňovala něčí ambice. Já bych na tvém místě s holkou vedla plno debat, a třeba se jí snažila pro něco nadchnout, něco jí podsunout, to asi klidně jo, ale na ten tlak a případné fňukání, že ,,je přece tak chytrá a takhle hnije" fakt bacha. Tolik nervů co u nás kvůli tomu bylo, na obou stranách, a všechno ve výsledku úplně zbytečný, jen jsme si dělali zle a trápili se navzájem. Stejně jsem si nakonec tu cestu našla sama. Mimochodem, po téhle zkušenosti se mnou, byla ségra (o sedm roků mladší) těchto metod ušetřena, na gympl šla až po základce ze svého rozhodnutí, teď má suprové výsledky na VŠ, je vysloveně nadupaná.. a jí přitom nikdy nikdo nikam netlačil, ani náznakem. Takže klid a nohy v teple, chytrý dítě si poradí.