Jak podpořit a motivovat lenocha?

Mám druháka, nyní byl skoro tři měsíce doma, protože mu zjistili zdravotní problém, kvůli kterému nesmí na nohu došlapovat a musí být v klidu. Syn je normální, šikovný kluk, učení mu šlo vždy dobře, ale méně si věří. Před nemocí denně sportoval, ze školy/tréninků jsme jezdili domů denně kolem šesté hodiny, pak rychle úkoly, pohrát si, najíst, umýt a spát. Tempo mu myslím vyhovovalo, sport ho moc bavil, školu zvládal. Mají náročnou učitelku, děti opravdu naučí, ve třídě má kázeň (třída je spíš klučičí, hodně živá, a kluci dost svéhlaví) a vím, že jim dá základy, ze kterých ty děti čerpají dlouho. Když jsme zjistili synovu nemoc, nechala jsem ho být a jen odpočívat, protože měl bolesti, které se časem zmírnily až ustaly úplně, tím, jak syn jen odpočíval. Ohl hlídání jsme se s manželem střídali - on si vzal jen odpolední směny, a já jezdila ze školy domů dřív, no a ty dvě hodiny mezitím syn vydržel sám, nebo jela domů starší dcera.
Problém nastal, když jsem začala opět požadovat práci do školy, poté, co jsem viděla, že se synovi ulevilo. Najednou zlenivěl, přestal chtít počítat a nechtěl moc psát. Přestal si věřit. Učivo s ním doplňuju, vysvětluju, princip chápe, ale tempo má děsivě pomalé, nechce se mu. Vím, že je to moje vina, že jsem mu na pár týdnů polevila - opravdu měl bolesti, takže jsem ho chtěla nechat odpočinout.
S učitelkou o tom mluvíme, dohodly jsme se na postupu, že ho budeme společně tlačit a motivovat, ale i tak je to dost frustrující - je to chytrý kluk, a byla by škoda, kdyby u té lenosti zůstal.
Nyní opět začal do školy jezdit - má ortézu, kterou bude mít dlouhodobě, takže je omezený, ale ve škole být může (a potřebuje).
No a druhý syn (dvojče) je neméně chytrý, ale bohém. Doma udělá vše, co mu řeknu (pravidelně se stará o myčku, uklidí si a pomůže bratrovi, udělá úkoly ...), ale ve škole co se mu nechce, to neudělá. Dnes mi učitelka říkala, že vypracoval úplně něco jiného, než měl - buď se zasnil a neslyšel, nebo se mu nechtělo dělat to, co měl, a pak udělal něco, co mu šlo líp.
Já jsem taky od přírody bohém, leccos mi unikne, leccos zapomenu nebo prošvihnu ... ale umím improvizovat, přizpůsobit se situaci, jsem kreativní ... s tím se tak blbě žije. No a tenhle pacholek je asi v tomhle po mně.
Asi ani nechci radu - i když, pokud někdo má, cokoliv, sem s tím, jako se asi vypovídat.
Jsem učitelka. Kovářova kobyla ... znáte to. Ze školy jsme jezdili vždycky pozdě, abych si připravila vše pro cizí děti, vlastní zvládaly bez problému, a asi to nebylo dobře. Nechci na ně tlačit na výkon, ale jsou věci, které jim díky této lenosti nebo laxnímu přístupu unikají, a pak je to škoda. Jediná pozitivní věc na té nemoci je, že doučím a hned běžím do školky a domů (i tak je to ve 3hod), abych se věnovala tomu, který je nemocný. Jsem špatná matka a učitelka. A mám svoje dny.