Stává se ze mě asociál

V kostce se pokusím popsat mých posledních 12 let.
10 let na mateřské, poté 2 roky práce alespoň na 4h denně. Nic těžkého, uklízečka. Doma všechno klape, mám 3 děti a bezva manžela.

Poslední dobou mám pocit, že potřebuju víc práce, na plný úvazek, už také kvůli financím, ale.... Nejsem už po těch letech doma zvyklá být tolik mezi lidma, snažím se práci hledat, ale vždycky si pak řeknu, že si nechám tuhle polopráci, že to stačí. V práci to mám tak, že jsem na dohodu, tudíž se mi neplatí sociální, nejde mi nic na důchodové, nemám placené volno, nemůžu být na neschopence. Zároveň jsem na ÚP, ale tam nemám nárok na podporu, protože jsem 2 roky zpětně nikde nepracovala, dohoda se jaksi nepočítá. Momentálně jsem v 2.měsíční neschopnosti, tudíž jsem doma zadarmo.

Nevím, zda se na to vykašlat, být zadarmo doma, nebo si odpracovat aspoň 4 stereotypní hodiny a brát polovinu min. mzdy. Firma mi plný úvazek nedá.


Jsem nějak v začarovaném kruhu. Jeden to vidím dobře, pak přijde depka hlavně kvůli financím. Práci si samozřejmě hledám, denně projíždím nabídky, ale vzhledem k tomu, že nemáme hlídání, mohu dělat jen na ranní směny a bez víkendu a to je velký problém najít.


Nerada bych, aby to vyznělo, že jsem nemakačenko. Pracovala jsem už na mateřské, práce se nebojím, ale jak člověk dělá blbce, nedostane ani proplacenou neschopenku (operace), na pracáku si připadá jak žebrák a v práci s ním zametají jak s kusem hadru...

Rozumné řešení jsem zatím nenašla. Třeba mi někdo poradíte.