Re: Jak byste řešili pomoc zemím třetího světa?

Částečně to pravda je, ale na druhou stranu se obávám, že oni si více považují svého způsobu života, svých tradic a moc neberou západní způsob života. Že by za všechno mohla kolonizace, to si opravdu nemyslím. Oni tam žili necivilizovaně a chtějí tak žít i nadále, jejich mentalita je nemyslet za zítřek, žijí dneškem a tomu přizpůsobují veškeré své konání. Určitě ne všichni, ale změnit mentalitu a vnímání těch lidí je program na stovky let, obávám se, že tolik času nemáme. Pomáhat jednotlivcům tím, že je nakrmíme, naočkujeme, to neřeší vůbec nic. Ať západní země udělají co udělají, vždycky se to bude více čí méně podobat tomu, co se dělo za koloniálních dob. Bude to snaha vnucovat jim naše já. Obávám se, že přirozenost těch lidí se změnit nedá ze dne na den, jako že hurá, postavíme jim tam školy, naženeme všechny děti do škol, chlapům dáme brožurky o AIDS a o antikoncepci a budeme hlídkovat, zda před každým stykem mají narolovaný kondom. Ti progresivnější a vychytralejší to řeší tím, že o sebe nechají pečovat ve všeobjímající EU, ostatní žijí tak, jak byli zvyklí stovky, ba tisíce let. Myslím si, že největší problém je, ten, že i kdyby nakonec přijmuli nějakou systematickou pomoc, tak průšvih je ten, že oni nikdy nebudou chtít žít jako Evropané, oni SI budou chtít žít jako Evropané. Rozdíl je jasný.
Přiznávám, že je mi fakt líto těch dětí, co se do toho rodí, ale netrápím se tím tak, abych kvůli tomu nemohla spát, protože se obávám, že na nějaké rozumové řešení už je stejně pozdě.