Re: Zemřel mi kocourek

Děkuju, vám oběma

To prázdno znám. I pocit, že jsem ho koutkem oka zahlédla. Nebo že jsem zaslechla předení, zvuk seskoku odněkud, tiché zamňoukání. Jako by mozek odmítal připustit myšlenku, že je konec, a dosazoval si, co považoval za správné. Připadala jsem si pár dní jako cvok. To smutno a bolavo musí odeznít samo, ale stejně si můžeš opakovat tohle, protože to prostě pomáhá:
Kocourek měl krásný život a v posledních chvílích nebyl sám. Byli jste s ním a snažili se mu pomoci. A on to věděl. Měl vás za odměnu