Re: Neumím to s chlapama. Nebo oni se mnou?

Dášo,
po básních jsem ani netoužila, ale spíš po hodně blízkém kamarádství, kdy bych pro toho kluka byla na 1. místě. A vlastně jsem to s tím jedním i měla, ale zas bez jakékoli intimity, on si zakládal na tom, že jsme jen kamarádi se všemi dalšími projevy, které se neměly porušit. Ale já jsem mu ty básničky tedy psala, potom, když jsem věděla, že si to nepřeje, tak jsme mu je nedávala číst.
Vlastně je to podobné jako u mojí o 2 generace starší příbuzné, ta měla takový vztah 10 let, říkali tomu zasnoubení a mělo to taky vypadat. On s ní taky celou tu dobu nechtěl spát a když s pomalu dostávala do "staropanenského" věku a její rodina přitlačila na to, aby byla konečně svatba, vycouval z toho. A ona byla těch 10 let ráda, že má snoubence. Ten její byl nejspíš gay (většinu volného času se stýkal s mladými chlapci, což její rodinu uklidnilo, hlavně, že tam nebyla jiná žena), ten můj tedy ne, ten nechtěl jen mě a měl i v té době jiné, čistě sexuální vztahy, což jsem zjistila až dodatečně.