Re: pro aky, Bin a Z+2

Především byli zakázaní agrárníci. Mnoho z nich za války uvěznili Němci a některé pražské povstání vysvobodilo z Pankráce, aby se tam za pár dní na příkaz komunistického ministra vnitra Noska vrátili.

Období 1945-48 bylo v mém vidění především obdobím odbourávání prvorepublikové demokracie, narušení justice a socializace.

Povoleny byly 3 strany předhánějící se v socializaci, lidovci (jako tzv. nesocialistická strana - protože nebyla ateistická, nikoli proto, že by snad byla pravicová) a Demokratická strana na Slovensku (vzniklá z demokratické opozice za SNP, středová). Demokraté pak ve volbách 1946 porazili komunisty na Slovensku 2:1.

V Parlamentu tedy nebyla povolena ani agrární strana (z první republiky středová, díky pozemnkové reformě trochu doleva), ani žádná pravicová...

Role politiků za druhé republiky a za protektorátu byly složité. V podstatě v celém národě existovaly asi tak 5 směrů:

1. Národní opozice vázaná na Londýn (sokolové, vojsko, ÚVOD, ...). Těžce rozdrcení (středové a levicové strany mimo komunistů zastoupení v londýnském vedení).
1a. Londýnské vedení samo (zpočátku dosti nejednotné, sestávající prostě z těch politiků, kteří v londýně byli, byli aspoň trochu relevantní a Beneš je nevyhodil).
2. Komunisté - zakázaní, ale do útoku na SSSR zdrženliví v odboji.
3. Domácí politici vyšlí ze změn druhé republiky: Komunisté zakázáni, nucené zjednodušení politický stran na 2: Strana národní jednoty (pravice) a Národní strana práce (nekomunistická levice). NS zvolilo do čela státu soudce E. Háchu. Koncem roku schválilo NS zmocňovací zákony vládě a prezidentovi vydávat zákony a rozešlo se. Od počátku roku 1939 tak druhá republika již neměla parlament (měla do okupace, ale nezasedal). Po vnucené okupaci a vyhlášení protektorátu bojovali politici ústupový boj s německou silou. Němci využívali metodu cukru a biče a tak za různé ústupky proouštěly zajaté osobnosti a části studentů (po uzavření VŠ a odvlečení studentů do koncemtráků). Na bedrech vlády byla komplikovaná hospodářská situace (umělý kurz marky), potřeba umístění vojáků z rozpuštěné armády do státních služeb atd. Nebyli to typičtí kolaboranti, spíše lidé, kteří cítili zodpovědnost za Čechy a Moravu a Hitler si často stěžoval na "opozoční" postoje protektorátní vlády a Háchy. To vše zlomil až Heydrich. Koneckonců, za Heydricha byl odsouzen k trestu smrti předseda vlády Alois Eliáš. (Udržoval kontakty s Londýnem. V rámci neprokázáné chlebíčkové aféry se údajně pokusil otrávit české kolaborantské novináře.)
4. Kolaboranti, aktivisté atd. všech barev. Nejznámnějším je Emanuel Moravec, ministr školství a osvěty. Ale významní byli například tzv. aktivističtí novináři, kteří svoji kariéru založili na podpoře vztahu k Německé říši. Velmi často kritizovali protektorátní vládu pro nedostatek nadšení, příliš mnoho prvorepublikových legionářů na ministerstvech, atd. Vedle toho čeští fašisté jako např. Vlajka. Jenže ti se přepočítali, protože Hitler žádné Čechy do jednotek nechtěl (zkušenost z legií) a občas útočili na protektorátní vládu i E. Moravce (byl původně legionář) ze své inciativy, což Němci nepotřebovali - mnozí skončili v koncentráku. Vedle toho malí čeští udavači, kvůli kterým údajně gestapo zavedlo pravidlo, že udání bez dalších indicií založí, ale neřeší.
5. Obyčejní lidé. Poslouchali Londýn a šli demonstrovat věrnost říši. Byli-li muži nežidovského původu, vstoupili do Háchova Národního souručenství (99%). Byli-li v odborech, dosáhli ve zbrojním průmyslu závodních kantýn bez lístků, sociální podpory, odborářských dovolených... To často neznamená, že kolaborovali, jen dělali co museli. A často pomohli odboji. Dokud to šlo vyjadřovali protesty nepřímo - želví týden, pracuj pomalu, V jako vítězství (tohle byla kampaň BBC, kterou Goebbels vzápětí otočil a nechal celou říši i okupované země popsat písmenky V - Victoria - vítězství německých zbraní). Na konci války pak šlo o to přežít - s lístky i při pronásledování.