Re: Integrace konkrétního dítěte - názor odborníka

Náš kluk (ADHD-tehdy se říkalo LMD) byl v MŠ Spec. s dalšími dětmi, které měly ADHD problémy. Když odjížděli na ŠvP, tak jsem se divil, že učitelky to klubko blech dokážou vůbec v bezpečí přemístit a vrátit. ŠvP byla velmi akční i programem (vojenské aktivity)...

Na konci ŠvP nás MŠ i jedna odiplomovaná paní psycholožka z Prahy odkazovaly do ZvlŠ. Nedali jsme se a hledali (už předem) pomoc v PPP, v SPC, chodili jsme k psychologovi, psychiatrovi, na neurologii. Našli jsme malou nestátní (ale neplacenou) ZŠ, kde nás sice ředitelka vzít nechtěla, ale třídní to chtěl zkusit.

Akorát dodělával Mgr. a zároveň furt ležel v knihách o pedagogice, vývojových poruchách, moderní pedagogice... Kudrnatej vlasáč. Skvělej chlap. Ovšem třída začínala se 17 dětmi a skončila s 32. Vytvořil některé věci, které byly klíčové: červenou linku mezi ním a manželkou; tu nakonec nahradilo, že žena chodila jako doporovod s kroužkem jízdy na koních, který byl při ZŠ. Pravidelně psal všem rodičům dopisy na nástěnku a do ŽK, později i na mail, o tom co se dělalo, jaké jsou DÚ, jaké budou písemky, co se bude dít. Kluka zvládl i bez asistenta (a hodně bylo v empatii). Když prostě shodil zářivku bačkorou, protože nad něj někdo hodil nalepovacího pavouka, tak mu řekl, že mu ROZUMÍ, akorát by ho příště radši sundal sám, že je větší. Atd.

My jsme s klukem taky pracovali, ale mnohdy to moc nešlo, protože jeho výchova byla ochranou před sebezničením. Na víc jsme moc sil neměli, navíc druhé dítě mělo závažné zdravotní problémy. V ZŠ pak šlo o domácí nácvik poměrně rozsáhlých DÚ a příprav na písemky, které ná učitel posílal. (Dyslexie, dysgrafie,...) A logopedii.

V druhé polovině první třídy se přešlo na medikaci Ritalinem, který jsme se snažili udržed na minimu 1-0-0 , čili ve škole měli syna vyšperkovaného, práce doma stála za bačkoru. Nástup účinku jsme pak později měli dokumentovaný na jedné pozdější delší písemné práci, kde se změnilo během psaní písmo... :) Syn říkal, že s Ritalinem ví, že nemusí oplácet, když ho někdo, nebo něco štve. Že má čas si to rozmyslet. (Samozřejmě mnoho toho, co ho "štvalo", byla a občas je fikce, "posunuté vnímání".)

Někdy ve třetí třídě nás pan učitel povzbudil tím, že "vychované dítě s LMD se pozná". A ve čtvrté avrhl přípravu na 8-letý gympl...


Závěr - co pomohlo:

- rozpoznání situace už v MŠ
- hledání řešení už od MŠ - pediatr -> klin. psycholog -> psychiatr, neurolog, PPP, SPC (tam moc nepomohli)
- speciální MŠ
- hledání malé ZŠ se zkušeným a ZNALÝM učitelem, který ví, co jsou SPUCh
- práce se synem doma (maminka nemohla do práce, později na 20%)
- PPP poskytující podklady pro integraci (nic moc, dost jsme měnili - nakonec placená PPPP tehdy s dr. Mertinem na doporučení třídního)
- komunikace se školou
- učitel schopný empatie do "poruchy"
- v době synovi nepřítomnosti učitel vysvětlil třídě problém - co mu nesmí dělat a co je přísně zakázáno
- volněji vedená třída trochu ve skautském duchu (odměny, indiání, šípy, spaní pod tee-pee, třída do U, "prací koberec" - povoleno 1 na 1 a jen do kapitulace soupeře, pohovka vzadu s polštáři, kde se děti mohly zahrabat)
- medikace pod dohledem specialistů (kontroly krve atd.)





-