Re: Aspergerův syndrom

Monty já jsem si připadala taky vždycky naprosto normálně, ale okolí si myslelo něco jiného. Nemám ráda kolektiv, takže třeba jsem byla jakž takž schopná chvíli fungovat v počtu do 4, ale spíš max. ve 2 nebo sama. A pak mé koníčky, dostihy a statistiky výkonnosti... Lidi kolem naznačovali, že když si na Silvestra (dodám, že v zimě koně fakt neběhají, ale vo co go, že jo) vzala svoje záznamy, rozložila po celém stole a začala v nich něco řešit, tak to pro okolí - rodinu - nebylo moc stravitelné. Mám tu výhodu, že mi je pohled okolí ve většině věcí šumák, takže co si kdo myslí, to mi bylo jedno a nebyla jsem nešťastná, ptž jsem zapadnout netoužila. Jako exot jsem byla celkem spokojená. To si myslím, že je celkem podstatné.