Re: Šílené zážitky z dovolených

My jsme jeli pred 30 lety lety campovat do Francie. 4 deti - 2 mesice, 3 roky, 6 a 9 let. Na dalnici blizko Duseldorfu nam v sobotu v pul 12 odesel WV bus. Muj sikovny manzel to dal natolik doporadku, ze jsme se docourali do nejblizsiho mestecka a zastavili u autofirmy, ktera pochopitelne byla uz zavrena na vikend. Nahodou tam delal jeden na cerno. Podival se na auto, pravil, ze to je... (???) a ze potrebuje nahradni, ktery ale muze objednat az v pondeli. Camping tam neexistoval a stejne bychom se na nej nedostali. Sedeli jsme sklesle pred dilnou, ja kojila dite a okolo obcahzi nejaka pani, pak si suska s muzem. Odtahli nas k nim domu, uvolnili loznici, ale dovolili nam postavit si na zahrade stan. Auto opravene behem par dni, muz si nechtel vzit za praci, jen za to odesle, coz byl celkem majland. Celkem vetsina penez, co jsme meli sebou na dovolenou. Banka zdelila, ze kontakt s nasi banklou bude trvat dalsich par dni. Automechanik rekl, ze mu to mame poslat, az prijedeme z dovolene, ale to jsme zas nechteli, tak jsme mu zaplatili a odjeli. Dojeli na jih Francie, do campu, ktery se ukazal jako "nejblizsi" k plazi asi 20 km. Druhy den dosel plyn k varici (z druhe ruky), zjistili jsme, ze model vysel z mody par let driv a uz se nevymenovala bomba, ani nenaplnovala, cili jsme museli koupit oboje nove. Jaksi zbytecne, deti jsme pak krmili bagetama, aneb uz jsme meli jen neco malo na benzin a na telefon do nasi banky. Tam nastesti urednici poznala muj hlas a rekla, ze penize prevedeou. Pak jsme denne jezdili do banky, kde jsem se s nimi hadala, ze penize jsou prevedene, oni trvdili, ze nic na me jmeno nedoslo, atd atd. Po tydnu jsem volala na manzelovu ambasadu, jestli by nam mohli pujcit penize, abychom zaplatili camping a mohli domu, neb mel konec dovolene, ale odmitli. Jednou jsme jeli i na tu plaz, ale parkoviste bylo asi 1 km dunami k vode. Kocar s ditetem se taky podelal, zlomil se nejaky sroub, drzici podvozek s korbou. Muz ho pak provizorne svazal provazky. Deti tam chytly jeden po druhem nejakou virozu s horeckami, lidi v campingu na donesli leky, aneb nase dosly, dalsi nosili detem ovoce, obcas nekdo pozval na jidlo. Na stesti jsem mela u Parize znamou Finku a jeji manzel nam penize zaslal, my odjeli. Cestou domu jsem dostala virozu ja, horecky, dite jsem skoro nemohla kojit. Doma jsem vyrazila do banky a udelala cirkus. Penize z naseho konta byly pryc, nikdo nevedel, kam vlastne byly poslany, takze my jsme ani doma nemeli zadne penize do dalsi vyplaty a jeste k tomu dluh u znamych. Trvalo to temer ctvrt roku, nez nam na konto sumu vratili.

Ale clovek si potvrdil, ze v nouzi pozna pratele. Lidi byli fantasticky.