Re: Pouť do Santiaga de Compostela

Angrešt, třeba tě děti překvapí a projeví časem touhu jít také. "Za mlada" by mi toto ani nepřišlo na mysl. Vždycky jsem si řešila problémy asi jak každý. Pak se narodil syn a v necelých dvou letech vážně onemocněl. Nikdy jsem se nemodlila víc, jak tenkrát, aby se uzdravil (lékaři mu dávali minimální naději). Syn se ale opravdu uzdravil, pak v pěti letech šel do kostela něco pomoct manželovi, který tam měl nějakou zakázku a večer přišel s tím, že bude chodit ministrovat. Pro nás dost šok, byli jsme velmi vlažní katolíci. No kolikrát se stalo, že na celý kostel byl jediný ministrant, pokud to jen bylo možné na mši šel. Kolikrát nám něco i tak jemně naznačí, že se občas i zastydím a snažímm se ho podporovat.
Když jsem ho dnes vezla na ten putovní tábor a viděla jsem, jak se moc těšil, jak byl štěstný a jak ho tam vítali, tak jsem změnila názor a pokud to jen bude možné, tak se budu snažit mu ten sen splnit. Tý jo, asi se začnu připravovat a příští rok půjdeme. Jen řeší, co s tou osmiletou...