Re: Přístup žen a mužů ke svým dětem

Řada mých kamarádek a známých žen přistupuje ke svým dětem úplně jinak než já. Pokud jsme trávily čas dohromady, dávala jsem si pozor, abych přístup svého muže vtipně nekomentovala, protože se mi kolikrát stalo, že dotyčná povytáhla obočí a řekla, no a ty to děláš jak? Já bych to udělala jako tvůj muž. Společné dovolené s přáteli vypadala zpravidla tak, že já měla stejný přístup jako manžel kamarádky, známé, a ona jako můj muž. Potvrzeno opakovaně s různými lidmi i ve velikých skupinách přes padesát lidí. Prostě vždy jeden z páru byl ten opatrnější, pomalejší, pečlivější, šetřivější, dbající na zdravou výživu a to se měnilo v závislosti na situaci. Já dbalá zdravé výživy na dovolené na zdravou výživu kašlu a neřeším brambůrky, sladké pití a nedostatek zeleniny a ovoce. Jiné kamarádky to řešily. A tak podobně milion jiných situací. Společná příprava jídla byla zkouška dosud kamarádských vztahů, protože když jsem pozorovala kamarádku, jak připravuje jídlo z mého pohledu nehygienicky, neekonomicky apod., tak jsem se raději vzdálila a šla dělat něco jiného. Muž byl a je schopen se o děti postarat. Sice nejprve zajistí jídlo a všechno pohodlí pro sebe a pak se diví, že děti se o stejný komfort nepřihlásily, ale hlady by je zemřít nenechal. Když byly malé, tak dostal přesné instrukce, jinak volal. Obecně není schopen se vžít do pocitů a potřeb kohokoliv jiného. Je schopen se řídit jen svými pocity a potřebami, a pokud to má ten druhý stejně, postará se dokonale. Jinak jsou jeho "služby" závislé na schopnosti opečovávaného si říct a formulovat své potřeby, tudíž u úplně malého dítěte to byl problém.