Re: Tábory na delší dobu bez mobilů

Zufi - šplhání přes potok byla nejlepší zábava, protože tam vždycky někdo zahučel a někdo i schválně, tam pak nešlo o pořadí, ale o legraci. A čím víc bylo teplo, tím víc dětí tam zahučelo.
Já si pamatuju, jak jedna holka to už nemohla dát a visela z lana hlavou dolů - držela na laně nohama. A řvala - pomoc, já to nedám. My učůrávali smíchy a nikomu se do toho potoka s bahýnkem nechtělo. Jenže ona fakt nemohla. A tak šli dva vedoucí a jak jim to zachraňování nešlo, tak skončili v tom bahně všichni tři. No to už jsme řvali všichni a dlouho nebylo technicky možný, aby to někdo další zkusil přešplhat, protože jsme všichni dostávali záchvaty smíchu.