Přesně chápu, co máš na mysli. Zvlášť, jestli je tatínek "speciální". Už se totiž párkrát stalo, že matka normálně nechala dítě vyšetřit a ve škole apod. jej opečovávali v souladu s diagnózou, což otec napadl i soudně a to pak dopadalo různě.
Ona je totiž naprosto běžná reakce, že rodič nějakou dobu odmítá byť jen podezření, natožpak diagnózu dítěte. Není jednoduché se s tím smířit. Když k tomu ještě nenávidí ex, tak je pro takového člověka naprosto logické otočit to "správným směrem". Tedy buď je exka psychopat a nemoc dítěte si vymýšlí, nebo je to špatná matka a diagnózu zavinila.
Myslím, že Kudlina strategie "šla jsem s ním na návrh školy na nějaké vyšetření" je dobrá. K tomu bych se pojistila ze strany školy - tj. aby stáli za tebou ve smyslu, ano, vidíme problém, požádali jsme o vyšetření, vašemu dítěti to pomůže.
Hodně silný argument je "vaše dítě je velmi inteligentní" (KAŽDÝ OTEC chce být ujišťován, že jeho dítě je inteligentní, zatímco matky se snáze smiřují, když holt není - sorry za genderovou nevyváženost, ale tady zřejmě fakt není).
Tj. nejdřív informace o inteligentním dítěti, pak teprve o tom, že je nějaký problém, s kterým je třeba dítěti pomoci.
Matce (a hlavně dítěti) též pomůže, když je otec institucí ujištěn, že matka dělá, co může.
Tyto záležitosti někdy končí na OSPOD. Je však vyzkoušeno, že OSPOD slyší lépe na tvrzení školy než na hádky rodičů (nejhorší jsou hádky rodičů podpořené protichůdnými vyšetřeními - tomu se snaž zabránit a uchlácholit otce, aniž by případný konflikt eskaloval).
Takže dýchej a řeš, držím palce