Jaký máte vztah k dětem vašich partnerů z předchozích vztahů?

Naštěstí se mě toto netýká přímo, ale v mém blízkém okolí je několik dětí, které tráví čas s novými partnery svých rodičů a bohužel je to většinou průšvih. Ty děti nejsou nikde úplně extra vítané. Některé z nich jsou odkládány k babičkám, jiné se neúčastní společných dovolených - otec si třeba vezme sám někam na týden, ale partnerka a další děti se neúčastní.
Samozřejmě se to netýká všech dětí, to mi je jasné. Ale chtěla bych slyšet upřímné odpovědi na otázky týkajících se vašeho vztahu k těm dětem. Můžete psát i anonymně. Četla jsem jednou článek v Reflexu a tam mě tedy úplně mrazilo, jak někteří rodiče nejsou ochotni(schopni) takové dítě vůbec do svého života pustit, ačkoliv většinou věděli, že si našli partnera s dítětem (a někdy si ho dobrovolně vzali, tudíž bych čekala, že tento fakt akceptují). Vadí jim třeba i to, jak dítě voní, intenzivně větrají, když odjede atp.
Jak to vnímáte vy? Jaké jsou vaše společné dovolené a víkendy? Těšíte se na ty děti? Dokážete je obejmout, povídat si s nimi...zajímá vás, o čem přemýšlí, co je trápí? Jste kamarádi, nebo ty společně trávené dny protrpíte a těšíte se, až bude po všem?
Děkuji za odpovědi.