Re: Domácí násilí a oběti tr. činnosti - pochybení PČR, SZ a soudů

Osobní zkušenost, rok 2010, tehdy ještě manžel mě napadl a zranil, lékař mě ošetřil a slušně požádal, zda bych si na policii nedošla sama, že má plnou čekárnu lidí a kdyby je volal, tak by ho to moc zdrželo. Jeho přístup byl super.

Policista mi po sdělení, že jdu podat trestní oznámení na manžela, protože mě napadl a zranil, mezi dveřmi začal vyprávět, že to si musíme vyřešit spolu, že jsme manželé, že do toho jim nic není a že s tím nemůže nic dělat. Pak mě tedy vzal dovnitř, že to sepíšeme. Několikrát mi zopakoval, ať si to dobře rozmyslím, že to není jen tak, že když to jednou podám, nepůjde to vzít zpět. A že to je stejně jen přestupek a že pokud bych trvala na vyšetřování policií, bude muset zavolat kriminálku a že to bude na celý den a že to je stejně zbytečné a zbytečná práce a že to stejně odloží jako přestupek. A že rychlejší a jednodušší bude podat to rovnou jako přestupek na úřad. Takže jsem se nechala oblbnout a ukecat a šlo to rovnou jen na úřad. Tam se to smetlo ze stolu a já ještě platila 1000,- pokutu za zbytečné jednání. No a když jsem se pokoušela policajtům říkat, jak mě a dceru čím dál tím víc psychicky týrá, že mi vyhrožuje a vydírá mě, tak policajt velmi přísně spustil "tak pozor paní, to je velmi vážné obvinění, to není jen tak, to si dobře rozmyslete, co říkáte, to by pro vás taky nemuselo dopadnout dobře.. A vůbec, jak by vás jako mohl vydírat, co to jako má být, vždyť jste manželé..."

A bylo po prdeli.