Re: Co děláte pro své hlídací dědečky/babičky vy?

Lído, babi měla ovce, takže bylo třeba sehnat hodně sena. Tak měla smlouvu s obcí a my jezdili na koupaliště, někdo z chlapů posekal, my to museli nahrabat na valník, veškerý obecní pozemky a právě i ty příkopy. Bylo toho hodně, fakt jo. Jenže i seno se tehdy kradlo /dneska ho nikdo nechce/, tak se to navezlo do jednoho výběhu, kam se ovce nepouštěly a tam se to sušilo. Jezdilo se takhle k babi denně - usušit, uklidit, navozit další. Horší bylo ukládání sena - neměla jsem sílu seno nahodit do seníku /do výšky/, tak jsme stály /my děti nahoře/ a musely ho odebírat a ukládat - to bylo strašně prachu, tam by alergik snad umřel.
Ale v každý rodině je něco - já zas měla problém s jídlem - komplet oběd, prostě toho bylo moc. A u nás se po obědě muselo mýt nádobí - povinně. Máma vařila, takže já jako nejstarší jsem musela mýt to nádobí - ve vodě v dřezu, žádná puštěná voda. A ty výpary - mně bylo pokaždý zle, že jsem celý oběd vyhodila do záchoda a srovnat žaludek, abych se k tomu dřezu postavila, to trvalo. Naši taky měli pocit, že se ulejvám a když jsem jim až v době, kdy už jsem měla svou domácnost, řekla, jak mi bylo, tak se děsně divili, že to není možný, tohle přece nemůže vadit nikomu.
U vás sena, u nás voda v dřezu