Re: Lžou vám vaše děti?

Monty, v tom, že pokud se bavíme o dětech, co "musí", pak je lépe, aby se uměly trochu přemoci ve "vyšším" (vlastním) zájmu, ať je ten zájem jakýkoli. A jelikož jsou to děti, tak by se měly nějak učit, trénovat to.

Nevím, jak jsi svého vysněného povolání dosáhla ty, i když se k ničemu nenutíš, ale mám za to, že chováš jisté obavy, zda se to podaří synovi. Takže "problém" je v tom, zda je opravdu úplně jedno, jak dítě přistupuje k "nepovinným" činnostem. Dle mého (a jiných zde) se to dítěti tak trochu propojuje - zda se umí přemoct v případě dnešní výtvarky a pozítřejší písemky, či zda se na výtvarku dneska vybodne a přípravu na písemku odloží na zítra (kdy možná již nebude k dispozici osoba, která by mu s tou přípravou mohla pomoci).

Nejde o to, kdo to dělá "dobře", ale o to, zda ten model, který uplatňuji, mi opravdu vyhovuje, funguje. Mně připadá, že u dětí to rozdělení "co chci já, to nemusím" a "co chce škola, to musím" kontraproduktivní. Nakonec se dítě nevěnuje dostatečně ani škole, ani zájmové činnosti.