Re: Jsem na dně a nevím jak dál ...

Moc smutnych osm let Ale neni to rozhodne konecna a urcite se to da resit!!!! Napisu Ti jak bych postupovala ja.
Take jsme prosli testy na adopci a nejak me nenapada podle ceho by mohli nekoho vyradit, vsechny ty testy byly takove "pruhledne".
1. Odvolala bych se proti tomuto rozhodnuti. My vse absolvovali v centru Paprsek, psycholozky byly mile, empaticke ....treba by ses tam mohla poradit. Je to beh na dlouhou trat, i po zarazeni do evidence to muze nejaky ten rok trvat. Pestounska pece byva rychlejsi.
2. Pokud si jses vedoma, ze ti neni psychicky dobre a mohlo to byt duvodem odmitnuti, tak vyhledej pomoc psychologa.
3. Zacala bych cvicit podle Mojzisove a snazila bych se zjistit pricinu potratu. Nekolik rad uz tu bylo vyse. Predpokladam, ze mas zjisteno, kdy mas plodne dny, snazila bych se dal. Jen tak nezavazne co kdyby
4. Nasla bych si nejakeho konicka, ktery by me tesil a rozptyloval od spatnych myslenek. Pokud te bavi prace, venovala bych se kariere, s detma uz je to pak tezsi.
5. Nemam zkusenosti s umelym oplodnenim, ale zkusila bych to jeste jednou za vlastni penize.
6. Pokud by nevysel bod c. 5 a mela bych dostatek penez (slysela jsem, ze asi 300 000,-), hledala bych surrogatni matku. At se rika cokoliv, vlastni geny delaji hodne. Znam jeden takovy spokojeny par, kterym to vyslo.
7. Je hezke se postarat o prarodice, ale nemusi te to znicit! Vybehej stareckum prispevek na peci, zarid navstevu pecovatelek, rehabilitacnich sester (to je i na pojistovnu). Podel se o peci s dalsimi cleny rodiny.

Uvidis, ze neco z toho vyjde, kolikrat lidi vybehaji adopci a pak kdyz nastane klid najednou prirozene otehotni
Vsechny ty veci bych podnikla v podstate soucasne. Vse je to beh na dlouhou trat a i kdyz jsi napr. v registru zadatelu o adopci, tak muzete zadost zrusit, tech momentu nez se clovek musi opravdu definitivne rozhodnout je nekolik.
Davam tomu rok a koukej pak napsat