Re: Vietnamské děti v obchodech

Rozvod není vylou´čený, je naprosto běžný. Měla jsem kamarádku Vietnamku, než jí nějaké pako zabilo (a svědkem vraždy byl její tehdy 12-letý syn). V problematice rozvodů jsou na tom stejně jako my.
Další postřehy: děti nebijí, neplesknou je ani přes ruku, když něco provedou. Ale zase je štípnou, někdy i dost bolestivě, případně je tahají za vlasy, taky dost bolestivě.
Čím starší člověk, tím větší úcta je mu prokazována. Dítě není modla, jako je tomu u nás. Dítě je k učení a k dobrým výkonům ve škole nuceno daleko víc, než to děláme my. Oni třeba neznají výlety, dovolenou, poznávání..., děti mají znalosti hlavně z knížek. Když jsem hlídala dva vietnamské kluky (tehdy jim bylo 8 a 10 let) a vzala jsem je na výlet do jeskyně, byli neskutečně nadšení a další víkend přemluvili svoje rodiče a jeli do jeskyní s rodiči.
Vietnamské dítě je vedeno k úctě k rodičům a MUSÍ staršího člověka poslechnout. NIKDY jsem proto neměla problémy s tím, že by kluci neposlechli.
Ve vietnamské rodině je v rodinné hierarchii na prvním místě babička, té je prokazována největší úcta. Za ní je dědeček, pak podle věku další členové rodiny. Větší úcta je prokazována ženě než muži.
Vietnamci jsou většinou pracovití, ale i u nich jsou závislosti. V té "mojí" rodině bratr té mé kamarádky byl gambler a somroval po ní peníze. Co vím, má vietnamská komunita taky problémy s drogami, hodně mladých mezi nimi podlehne drogové závislosti.