Přestali jste někdy mít rádi své dítko?

Už se vám někdy stalo, že jste "přestali mít rádi" své dítě?

Stala se mi taková situace, kdy se ve mě něco zlomilo. Dcerka (10 let) dělala něco, o čem jsem řekla, že to není bezpečné, vysvětlila vše, diskutovaly jsme o tom, mluvily jsme o tom, dcerka slíbila, že se tomu vyhne a u toho jsme skončily. Málem mě omylo, když jsem druhý den zjistila, že nejen, že to, o čem jsme mluvily, dělala dál, ale i řekla jisté osobě, které se toto týkalo, co všechno jsem řekla a co plánuji v dané situaci dělat, a dál pokrčovala v tom, na čem jsme se "dohodly", že dlěat nebude. Po zjištění mi byla schopna lhát a říct, že nic takového nebylo, až po prokázání se přiznala. Nedokážu psát více konkrétněji, ale nebyla to situace třeba lhaní o známkách, o uklizenosti pokoje, domácích úkolech či škole, ale spíš závažnějšího charakteru. A ve mně se něco zlomilo. Samozřejmě, že ji mám ráda, jsem její maminka a "musím" ji mít ráda, ale prostě se hodně změnilo ve mně.

Stalo se někomu z vás, že jste se něco ve vás zlomilo a "přestali mít rádi" své dítko? Jak říkám, jsem její maminka, mám ji tedy ráda, ale ten, kdo to zažil, tak snad pochopí. Nemluvě o důvěře, nikdy by mě nenapadlo, že se stane, že nebudu důvěřovat svému dítěti. Je to dočasná situace? Celkem mě to děsí.